Pokrytectví je trumfem ďábla
Petrův nástupce komentoval dnešní liturgická čtení. Pasáž prvního listu Korinťanům (1 Kor 15,1-11), ve které apoštol Pavel o sobě říká, že není hoden nazývat se apoštolem, neboť pronásledoval církev; a Lukášovo evangelium (Lk 7,36-50), popisující gesto kající hříšnice, která přišla do domu farizeje pomazat drahocenným olejem nohy Ježíšovi a Pán jí odpustil hříchy. Papež mluvil o „třech skupinách lidí“. První skupinu tvoří Ježíš a učedníci, druhou Pavel a zmíněná žena, a třetí farizeové a učitelé Zákona. František nejprve poukázal na projev lásky, kterou prokázala Ježíšovi ona žena, aniž by skrývala, že je hříšnicí; potom na Pavla, který přiznává, že »učí pouze to, co sám přijal, že totiž Kristus umřel ve shodě s Písmem za naše hříchy«.
„Oba s láskou hledali Boha – vysvětloval papež – ale byla to láska jenom napůl. Pavel se totiž zprvu domníval, že láska je zákon, a pro zjevení Ježíše Krista měl srdce zavřené; z horlivosti pro Zákon pronásledoval církev. Žena hledala jen „trochu lásky“, ale Ježíš jí odpouští hříchy a říká jí: »Tvá víra tě spasila«.“
„Této ženě bylo odpuštěno mnoho, protože mnoho milovala. »Jak milovala? Takové [ženy] přece milovat neumějí« - namítali v duchu farizeové. Ježíš však právě o takových řekl, že nás »budou předcházet do nebeského království« (srov. Mt 21,31). To je skandální! Farizeové a tyhlety? Ježíš vnímá i drobný skutek lásky, nepatrné gesto dobré vůle, přijímá ho a rozvíjí. Takové je Ježíšovo milosrdenství. Vždy odpouští, vždycky přijímá.“
Učitelé Zákona – řekl dále papež – se často vyznačují jedním typickým postojem: pohoršují se.
„»Podívejte na ten skandál! Takto nelze žít! Přišli jsme o hodnoty! Všichni mají dnes právo jít do kostela, i rozvedení, všichni. Kam jsme to dospěli?«. – Je to pokrytecké pohoršení. Je to dialog mezi Ježíšovou velkou láskou, která odpouští všechno, a polovičatou láskou Pavla, té ženy a naší láskou, která je neúplná, protože nikdo z nás není kanonizovaným světcem. Řekněme to popravdě. Je to přetvářka, pokrytectví »spravedlivých« a »čistých«, těch, kteří se považují za spasené pro svoje externí zásluhy.“
Ježíš rozpoznává, že takoví lidé jsou pěkní jenom navenek, a nazývá je obílenými hroby, v nichž je skryta všelijaká nečistota a špatnost (srov. Mt 23,27) – pokračoval papež.
„Církev, putující dějinami, je pronásledována pokrytci, kteří jsou v ní i mimo ni. Ďábel nic nepořídí s hříšníky, kteří litují, protože se dívají k Bohu a říkají: »Pane, zhřešil jsem, pomoz mi!«. A ďábel je bezmocný. S pokrytci je však silný. Je silný a používá je, aby deptal a ničil lidi, společnost a církev. Pokrytectví je trumfem ďábla, protože je lhář. Ukazuje se jako mocný a krásný kníže, ale zezadu je vrahem.“
„Kristus odpouští Pavlovi i oné ženě, třebaže jejich láska nebyla úplná. Pokrytci se však nedovedou setkat s láskou, protože mají zavřené srdce“ - končil papež František svoji ranní homilii v kapli Domu sv. Marty.
(mig)