Ježíš měl obrovskou schopnost soucitu. Nebyl teoretikem.
Komentoval tak dnešní evangelium (Lk 7,11-17), které popisuje, jak Ježíš vzkřísil jediného syna jisté vdovy z města Naim. „Ježíš – řekl Kristův náměstek – měl mezi lidmi autoritu nikoli kvůli nauce, kterou hlásal a která byla skoro stejná jako ta, kterou hlásali jiní, nýbrž proto, že byl »tichý a pokorný srdcem«. Neprovolával, že je Mesiášem nebo Prorokem, a nevytruboval o sobě, že uzdravuje, káže a dělá zázraky. Byl pokorný, jednal a byl nablízku lidem. Učitelé Zákona však poučovali a drželi si od lidí odstup. Neměli o ně zájem, a když, tak jen proto, aby jim ukládali přikázání, kterých vytvořili přes tři stovky. Nebyli jim nablízku.“
„Když v evangeliu Ježíš nebyl s lidmi, byl s Otcem na modlitbě. Většinu svého veřejného života strávil Ježíš s lidmi. Tato blízkost, pokora je to, co Ježíšovi dává autoritu. Dotýkal se lidí, objímal je, hleděl jim do očí a naslouchal lidem. Zblízka. To mu dávalo autoritu.“
Svatý Lukáš v dnešním evangeliu upozorňuje na pohnutí, které se zmocnilo Ježíše, když spatřil jistou vdovu a jejího jediného zesnulého syna v pohřebním průvodu. „Ježíš měl obrovskou schopnost soucitu. Nebyl teoretikem. Lze říci, že přemýšlel srdcem a neodděloval hlavu od srdce,“ řekl dále papež.
„Tento soucit má dva aspekty, které bych rád zdůraznil: mírnost a laskavost. Ježíš říká: »Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem« (Mt 11,29). Tichý srdcem. Mírný. Ježíš byl tichý, neokřikoval lidi a netrestal je. Vždycky byl mírný. Rozlobil se někdy Ježíš? Ano! Když uviděl, že se z domu jeho Otce stala prodejna, kde se nakupuje! Uviděl směnárníky, rozlobil se, upletl bič a všechny vyhnal ven. Tuto sílu však měl proto, že miloval Otce a byl pokorný vůči Otci.“
Jako se Ježíš vlídně přiblížil vdově z Naim, tak jedná i s námi: laskavě a soucitně. Toto je ikona pastýře – pokračoval Petrův nástupce. Tady se my pastýři máme učit, jak být nablízku lidem a nikoli skupinkám ideologů či potentátů, kteří kontaminují duši a neprospívají nám. Pastýř musí mít Ježíšovu moc a autoritu, která plyne z pokory, mírnosti, blízkosti, schopnosti soucitu a laskavosti. A tento pastorační postoj si Ježíš zachovává i tehdy, je-li vystaven pronásledování.
„Když Jej lidé v onen Velký pátek inzultovali a pokřikovali, ať je ukřižován, zůstal zticha, protože měl soucit s těmito lidmi, kteří byli oklamáni mocí peněz a potentáty. Mlčel, modlil se. Když na pastýře dolehnou těžké chvíle ďábelského běsnění a je prostřednictvím mas a potentátů obviňován velkým žalobníkem, snáší utrpení, obětuje život a modlí se. A Ježíš se modlil. Modlitba jej vedla na kříž a učinila statečným, takže i tam uměl být nablízku a uzdravit duši kajícího lotra.“
Přečtěme si dnes znovu tuto pasáž Lukášova evangelia, abychom spatřili, v čem spočívá Ježíšova autorita. „A prosme o milost, ať my všichni – pastýři – máme autoritu, která je milostí Ducha svatého“ – končil papež František dnešní ranní homilii v kapli Domu sv. Marty.
(mig)
