Mexická církev pomáhá rodinám hledat pohřešované osoby
Felipe Herrera-Espaliat – Vatikán
Už nečekají, že stát nebo policie najdou jejich pohřešované blízké. Proto více než 200 skupin „hledajících“ matek a otců, rozptýlených po celém Mexiku, vyzbrojených lopatami a krumpáči, vlastníma rukama kopou na opuštěných pozemcích, kde mohli být pohřbeni jejich děti a příbuzní, kteří byli uneseni nebo prostě zmizeli beze stopy. Tyto skupiny, které žijí v neustálé úzkosti, se organizují na základě anonymních informací, které získávají různými způsoby a které naznačují umístění tajných hrobů. Mezi tyto zdroje informací patří „krabice míru“, umístěné v desítkách farností této severoamerické země, kde podle údajů ministerstva vnitra od roku 2006 zmizelo více než 125 tisíc lidí.
Katolická církev spolu s dalšími organizacemi doprovází tyto rodiny, které se nesmířily se ztrátou svých blízkých a vědí, že ve většině případů se staly oběťmi kartelů obchodujících s drogami nebo vyřizování účtů v rámci narco-politických sporů. Jiní skončili v síti lukrativního nelegálního obchodu s lidskými orgány, což by vysvětlovalo vysoký podíl mladých lidí, včetně dětí a kojenců, na seznamech pohřešovaných osob.
Rozhořčení a bolest biskupů
V polovině března otřásla zemí další scéna, když ve státě Jalisco skupina „hledačů“ objevila místo, které bylo využíváno jako výcvikové středisko pro členy mafie a také jako vyhlazovací tábor vybavený krematoriemi pro spalování těl. V Rancho Izaguirre v obci Teuchitlán, nyní nazývané „Ranč hrůzy“, byly nalezeny stovky ohořelých kostí a přes 1800 osobních předmětů, včetně oděvů, obuvi, batohů a sešitů. K utrpení rodin se přidala i zloba, protože šest měsíců předtím policie podcenila možnost, že by se na tomto místě mohly nacházet ostatky pohřešovaných osob.
Mexická biskupská konference okamžitě vyjádřila své pobouření a bolest nad těmito zločiny proti lidskosti a vyzvala úřady, aby převzaly odpovědnost, přičemž jasně zdůraznila nutnost přerušit vazby mezi obchodem s drogami a některými politickými kruhy. Monsignor Francisco Javier Acero, pomocný biskup arcidiecéze Mexico City, zná tuto tragédii zblízka, protože v roce 2024 inicioval mírové rozhovory s cílem bojovat proti této pohromě a jednou měsíčně se schází se skupinami „hledajících“ matek. Vytváří tak prostor pro empatii, který umožňuje sdílet utrpení a vyměňovat si nové informace, jakmile se objeví.
Monsignore Acero, jak fungují „schránky míru“?
Jsou to poštovní schránky umístěné ve farnostech, do kterých mohou lidé anonymně vkládat vzkazy. Pokud někdo ví o pozemku, kde došlo k nesrovnalostem a podezřelým pohybům, zaznamená tam adresu. Poté na schůzce, kterou pořádáme jednou měsíčně, všechny tyto dopisy sdílíme. Díky těmto informacím jsme objevili pohřbená těla a dokonce i domy, kde byli unesení lidé.
Podnikáte konkrétní kroky, abyste vyvinuli tlak na úřady, nebo se soustředíte pouze na přímou práci s rodinami pohřešovaných osob?
Naše výzva je vždy adresována všem aktérům společnosti. Vzhledem k okolnostem, v nichž žijeme, je naší úlohou v Mexiku budovat mosty a bourat zdi. Tyto mosty vedou i k vládě, aby byla schopna dialogu. První kroky k dialogu již byly učiněny, i když existuje obava, že se objeví protagonisté, kteří na jedné straně zanedbají utrpení rodin pátrajících po svých blízkých a na druhé straně zbanalizují jejich bolest. Ano, je pravda, že existuje Komise pro pátrání, ale domnívám se, že chyba je ve struktuře a systému, jakým se tento problém řeší. Musí to být lidé s velkou schopností naslouchat.
Žádáme je pouze, aby naslouchali, naslouchali hledajícím matkám, otcům, sourozencům, kteří prožívají tragédii, protože nemohou truchlit za své blízké, pokud jejich kosti nebo popel byly ztraceny. Takže ano, chceme budovat mosty dialogu a nikdy ho nepřerušovat, nechceme vyvolávat polarizaci. Obávám se však, že hnutí rodin hledajících se stává ideologickým. Děláme to pro evangelium a nasloucháme těmto otcům a matkám tak, jak by jim naslouchal Ježíš: to je náš úkol.
Jaké mosty se vám již podařilo postavit?
Působíme jako mírotvůrci, podporujeme vazby mezi rodinami a zároveň zvyšujeme povědomí o tomto problému a zviditelňujeme ho, od farností až po úřady. Dialog byl zahájen, ale musíme společně vytvořit program, aby se závazky přijaté loni po mírových rozhovorech, které jsme jako církev iniciovali, staly konkrétní realitou.
Co očekáváte od pastýřů katolické církve jako příspěvek k řešení této tragédie?
Matky mají velmi konkrétní požadavek, aby kněží při modlitbách za pohřešované osoby vyslovili jejich jména. Vím, že v jiných oblastech, kde je riziko vysoké, se pro matky hledající své děti velmi angažují biskupové, kteří také přispívají k lepšímu toku informací. Mnozí naslouchají a doprovázejí lidi v tichosti, zejména aby se vyhnuli riziku jak pro místní kněze, tak pro rodiny. Domnívám se, že dalším krokem by měla být větší koordinace mezi diecézemi, jak to děláme my na úrovni církevní provincie, aby se posílila spolupráce.
