Arcibiskup marockého Rabatu: Papež přijíždí do Marseille, aby probudil mnohá svědomí

Delphine Allaire – korespondentka Vatican News v Marseille

Touha budovat mír ve Středomoří podněcuje sedmdesátku biskupů ze všech středomořských břehů, kteří ve středu, dva dny před příjezdem papeže Františka, dorazili do Marseille a pokračují v práci započaté na předchozích setkáních v Bari (v roce 2020) a ve Florencii (v roce 2022). Je mezi nimi i kardinál Cristobal López Romero, arcibiskup marockého hlavního města Rabatu, který předsedal zahajovací mši pro biskupy v marseillském kostele La Major.

Co si jako arcibiskup Rabatu a předseda Cerny, Konference severoafrických biskupů, myslíte o Středomořských setkáních v Marseille?

My biskupové Cerny jsme před osmi lety předali našim věřícím pastýřský list s názvem „Služebníci naděje“. Tato Setkání mohou být skutečně zdrojem naděje. Setkání v Bari, Florencii a nyní v Marseille nám již pomohla pochopit, že navzdory rozdílům patříme všichni ke Středomoří. To nás vybízí k tomu, aby se Středomoří nestalo mírovým rozhraním, ale mírem bez hranic. Prvním plodem těchto setkání by proto mělo být nastolení míru a růst jednoty.

O co se hodláte podělit s ostatními biskupy shromážděnými na těchto setkáních? Co je vaším hlavním zájmem?

Především si musíme být vědomi naší jednoty. To, co nás spojuje, je důležitější než to, co nás rozděluje. Je to logické, protože jsme všichni biskupové, sdílíme stejnou víru v Krista, která nás pohání. Z této jednoty musíme přispívat k míru a jednotě ve Středomoří. V tomto regionu je příliš mnoho konfliktů a napětí, stačí si vzpomenout na Balkán, Chorvatsko a Srbsko, Maroko a Alžírsko, Řecko a Turecko, Izrael a Palestinu, nemluvě o Sýrii, Iráku nebo Ukrajině a Rusku, které jsou součástí Černého moře, a tedy Středomoří.

Musíme vzít v úvahu, že jsme všichni bratrské národy, které pracují pro společné dobro, ale nikoli pro nacionalistické společné dobro, nýbrž pro dobro univerzální. A proč by nemohlo vzniknout středomořské společenství? Proč by nemohla fungovat užší spolupráce mezi severním a jižním pobřežím a podpora východního a blízkovýchodního pobřeží? Věřím, že mír a jednota jsou klíčová slova pro naše středomořská setkání.

Jak se díváte na migrační krizi, která je každým dnem naléhavější? Od Tuniska po Itálii, od Maroka po Španělsko je to složitý problém. Co může církev udělat?

Na této problematice hodně pracujeme. V neděli je Světový den migrantů a uprchlíků a letošní téma zní „Svobodně migrovat, svobodně zůstat“. Migrovat je lidské právo, ale před tímto právem na migraci má každý také právo zůstat tam, kde se narodil a kde rozvinul svůj život. Církev ve spolupráci s vládami a občanskou společností pomáhá lidem uvědomovat si tato práva, ale také bojovat za to, aby je mohli uplatňovat. Práva nepadají z nebe, musíme si je vybojovat. Jsou výsledkem osobního a komunitního úsilí. Každá země se musí podívat, jak se s těmito migračními jevy, které samy o sobě nejsou problémem, vypořádat. Problémy jsou války, politické pronásledování a ekonomická nerovnost. Všechny tyto faktory vedou k neuspořádaným migracím, které by se mohly stát trvalým jevem v dějinách lidstva, řádnou, pravidelnou a pozitivní záležitostí.

Co si myslíte o středomořské pouti papeže Františka, který od roku 2013, kdy putoval na Lampedusu, až do roku 2019, kdy se vydal k vám domů, do Maroka, a dnes do Marseille, navštívil celkem 17 zemí ležících u Středozemního moře?

Už toto číslo je významné a nese v sobě poselství. Znamená, že papež si uvědomuje význam této středomořské pánve a že se jí věnuje. Tím, že přijel do Bari, tím, že přijel nyní sem do Marseille a tím, že podporuje celý proces středomořských setkání. Doufám, že jeho přítomnost zde probudí mnoho svědomí.

Ochrana křesťanů, na některých pobřežích Středozemního moře více než na jiných, a náboženská svoboda jsou také v centru pozornosti těchto setkání. Jak ji lze ve Středomoří zaručit?

My katolíci představujeme jen malou část lidstva ve Středomoří. Pak bychom měli iniciovat výzvy k mezináboženským a ekumenickým setkáním ve Středomoří, s muslimy a pravoslavnými. Nejde jen o obranu práv katolíků nebo křesťanů, ale o práva všech na svobodu svědomí a náboženskou svobodu. V některých zemích trpí katolíci, v jiných muslimové a někde jsou obětí antisemitismu Židé. Náboženské svobody nebude nikdy dosaženo, pokud náboženství nebudou spolupracovat pro společné dobro.