Neochvějná víra indických křesťanů ve státě Odíša
Paolo Affatato
Vydávali svědectví o víře vprostřed násilí a pronásledování, někteří položili život, jiní snášeli ponižování a mučení s evangelijní pokorností a pak svým mučitelům odpouštěli: taková je zkušenost křesťanů ve státě Odíša (dříve Orísa) na východě Indie, kde se v roce 2008 odehrálo to, co organizace na ochranu lidských práv označily za nejnásilnější, nejrozsáhlejší a nejorganizovanější kampaň „etnických čistek“ proti věřícím v Krista v dějinách Indie.
Místní komunity v okrese Kandhamal, dějišti tohoto krutého násilí, které se odehrávalo za lhostejnosti správního aparátu a policie, uvítaly zprávu o vytvoření vatikánské komise pro nové mučedníky a svědky víry s ohledem na jubileum roku 2025.
Ti, kteří byli mučeni a zabíjeni, či dokonce upálováni zaživa ve svých domovech, v podstatě z náboženské nenávisti, jsou „příkladem neotřesitelné víry, která je doprovázela do náruče nebeského Otce“, poznamenal John Barwa, arcibiskup Cuttack-Bhubaneswaru, arcidiecéze, na jejímž území k masakrům došlo. Iniciativu papeže Františka označil za krok správným směrem také místní kněz o. Ajay Kumar Singh, koordinátor Národního fóra solidarity (NSF), konsorcia více než 70 organizací a skupin občanské společnosti, které vzniklo po násilnostech. Je jedním ze sedmi členů výboru, který o celé záležitosti vypracoval podrobnou zprávu nazvanou „Masakry v Kandhamalu při protikřesťanských násilnostech v roce 2008“ a zaslal ji Svatému stolci, přičemž nejméně 36 lidí označil za „katolické mučedníky“.
Zřízení papežské komise uvítali rovněž pozůstalí: „Při vzpomínce na prolitou krev těchto nevinných lidí jsem papeži vděčná“, řekla Asalota Nayaková, vdova po Bikramu Nayakovi, jednom z 36 jmen uvedených ve zmíněném spisu. Toto neopodstatněné násilí zabilo více než 100 věřících, donutilo k vysídlení nejméně 64 000 lidí, bylo zbořeno více než 360 kostelů, zničeno 6 000 domů a více než 12 000 dětí přerušilo školní docházku.
Místní církev si připomíná každoročně 25. srpna zvláštní Den památky věnovaný obětem masakrů, které utrpěli křesťané v Oríse. Součástí vzpomínkových akcí jsou modlitební setkání, liturgie a webové semináře, které připomínají krutou kampaň pronásledování. Národní fórum solidarity odsuzuje, že „vláda naprosto selhala v úsilí zabránit strašlivým zločinům a masakry líčí jako mezikmenový spor, místo aby uznala závažnost útoků“.
„Lidé byli zabíjeni, týráni, lynčováni, znásilňováni a upalováni. Přeživší, jako jsou dalité, Ádivásí, rybáři, ženy, stále bojují za svá práva“, poznamenal Sasi K. P., filmař a dokumentarista. Novinář Anto Akkara zase po provedení terénního vyšetřování vydal v roce 2016 knihu „Kdo zabil Swamiho Lakšmananandu?“. Spouštěčem násilností“, vysvětluje, „bylo ve skutečnosti zabití hinduistického náboženského vůdce Lakšmanandy rukou maoistických skupin. Nenávistná propaganda hinduistických extremistů z vraždy obvinila křesťany a podnítila tak krveprolití. Katolická církev v Oríse vždy stála při rodinách obětí s lidskými, duchovními a materiálními iniciativami a solidaritou, poskytovala právní a psychologickou pomoc“.
