Hledejte

Kontinentální shromáždění synody v Asii v únoru letošního roku Kontinentální shromáždění synody v Asii v únoru letošního roku  (CATHOLIC SOCIAL COMMUNICATIONS OF THAILAND)

Sestra Šizue Hirota: Účast žen je pro synodu přínosem

Řeholnice Šizue Hirota povolaná do přípravné komise pro řádné generální shromáždění biskupů, které se sejde v říjnu ve Vatikánu, žije a pracuje v Japonsku. Úkolem zmíněné pracovní skupiny je vypracování návrhu Instrumentum laboris, o kterém budou jednat pastýři všeobecné církve. „Budu s nimi spolupracovat“, vysvětluje sestra Hirota, „nezapomínejme totiž na to, že existují různé cesty, různé skutečnosti a různé zkušenosti, jako jsou například zkušenosti žen“.

Adriana Masotti – Vatican News

Mezi sedmi členy Přípravné komise pro říjnové shromáždění biskupů je také japonská řeholnice Šizue Filomena Hirota z kongregace mercedářek misionářek. Ve své službě působila v Nikaragui, Mexiku, na Filipínách a v Římě a spolupracovala s organizací Pax Christi. V současné době je poradkyní Katolické rady pro spravedlnost a mír při Japonské biskupské konferenci a členkou správní rady Ženského muzea války a míru (Women's Active Museum of War and Peace). V říjnu loňského roku (2022) koordinovala sestra Hirota Generální shromáždění asijských biskupských konferencí (FABC), které předcházelo Kontinentálnímu shromáždění, ale bylo uspořádáno ve stylu synody. Sestra Hirota je jedinou ženou v této přípravné komisi a rozhovor s ní nelze oddělit od tohoto konkrétního prvku a úvahy o ženské otázce v církvi:

Jste řeholnice a o ženách řeholnicích se hovořilo během synodního procesu, přičemž se zdůrazňovala potřeba více posílit jejich roli a přínos, stejně jako roli a přínos žen obecně. Vyšlo také najevo, jak řeholnice již pracují, například v oblasti sociální práce. Jaký je váš komentář k tomu, co bylo dosud řečeno o přítomnosti žen v církvi?

Předchozích fází synody jsem se neúčastnila, ale byla jsem přítomna na generální konferenci asijských biskupských konferencí (FABC), která sdružuje všechny biskupské konference Asie a byla uspořádána velmi synodálním způsobem. Zastupovala jsem tam organizaci Talitha Kum Asia, která pracuje na pomoc obětem obchodování s lidmi. Musím říci, že účast na této akci byla velmi pozitivní, protože bylo vyzdviženo poslání Talitha Kum a díky naší přítomnosti se dobře poukázalo na problematiku obchodování s lidmi. Ale kromě toho si myslím, že na té generální konferenci byla sice ženská menšina, ale velmi viditelná. Kupříkladu se tam promítal film, kde zaznělo svědectví dívky, které bylo teprve 14 let a která byla přítomna a promluvila. A biskupové tím byli opravdu velmi zasaženi. Ale když se podíváme na historii asijských biskupských konferencí, tak už v roce 86, během plenárního shromáždění, se konal jakýsi workshop o ženách. Vždycky si vzpomenu, že tam vystoupila indická teoložka Stella Faria, která neustále opakovala: „Žena je lidská bytost. Žena je lidská osoba. Proč je v Asii i jinde tolik situací, kdy se s ženami nezachází jako s lidskými bytostmi?“. A bylo to důležité, protože na biskupy její naléhání zapůsobilo natolik, že na konci, v závěrečném dokumentu, stojí věta, že žena je lidská bytost. Takže lidé, kteří nebyli přítomni, si kladli otázku: Ale uvědomují si biskupové snad teprve nyní, že ženy jsou lidskými bytostmi? Vždyť víme, jak obtížná je situace žen obecně. S Talithou Kum pracujeme se všemi ženami, které jsou oběťmi obchodování s lidmi. Pak jsou tu také některé kongregace, které mají školy pro vzdělávání žen. Máme nejrůznější projekty na jejich osvobození z otroctví. To je již dlouhou dobu jedním z hlavních zájmů Federace asijských biskupských konferencí. Navíc v Asii je katolická církev jen malou menšinou. Takže spolupracujeme se všemi a také s řeholnicemi v různých kongregacích, protože jsme si uvědomili jednu věc: většina zakladatelů řeholních institutů byla pro osvobození žen, ale vzhledem k tomu, že pak převzali vedení muži, církev jako instituce se ne vždy skutečně tak jasně angažovala za humanizaci žen, takže je dobré spolupracovat se ženami.

Papež František opakovaně potvrdil existenci ženského pohledu na věc. Jste jedinou ženou v komisi, cítíte tuto zodpovědnost a příležitost přinést tento ženský pohled na církev a realitu?

Když se mě kardinál Hollerich, generální relátor synody, zeptal, zda bych se mohla stát členkou komise, myslela jsem si, že se najde hodně lidí, a tak jsem souhlasila. Pak jsme ale měli první setkání přes Zoom a já jsem ke svému překvapení zjistila, že jsem mezi kardinály, biskupy a kněžími jediná žena. Říkala jsem si proč a stále se divím, ale všichni uznáváme, že je velmi, velmi důležité, aby byla kvalitní účast žen v synodálním procesu, to, co se pak dělá tady na generálním sekretariátu synody, je jen jeho část, vyhrazená spíše biskupům. Ale v synodním procesu jsou ženy, muži, lidé, kteří nejsou vysvěceni, a poslání biskupů se neděje osobně, biskup zde zastupuje Boží lid. Tak jsem si řekla: „Dobře, budu s nimi pracovat a připomínat jim, že existují různé cesty, různé skutečnosti, různé zkušenosti“.

S jakým vnitřním postojem zamýšlíte plnit svůj úkol v rámci přípravné komise na shromáždění biskupů?

No, jsme teprve na začátku této práce. V těchto dnech jsme hodně hovořili o sensus fidei a účasti žen atd.... Myslím, že mým úkolem je opravdu pracovat a také si myslím, že je důležité, abychom jako skupina měli synodální zkušenost, protože jednou z charakteristik této synody by měla být právě zkušenost společenství, abychom cítili, že jsme všichni Ježíšovi následovníci, a zakoušeli Ducha. Proto si myslím, že zde potřebujeme mít komunitní zkušenost s Bohem, a abychom takovou komunitní zkušenost mohli mít, musíme se na ni opravdu připravit. K tomu poslouží naše třídenní duchovní obnova. Na synodní cestě mluvíme o praktikování „duchovního rozhovoru“, tedy o hlubokém naslouchání jeden druhému, a něco se musí stát. Víme, že existují kontroverzní témata, ale dobré je, že se nebojíme o kontroverzních tématech mluvit, protože kdybych dosud mluvili například o svěcení žen, bylo by po všem, ale teď o tom můžeme mluvit svobodně. A pak je tu celá otázka LGBTQ: není to snadné, není to jednoduché. Ale toto není synoda o LGBTQ lidech a není to ani synoda o svěcení žen, i když i tato otázka se objevuje. Důležité je, jaký postoj zaujmeme při řešení těchto velmi složitých otázek, kterými se církev svým způsobem nikdy nezabývala. Je to tedy výzva. A to může být důvod, proč se papež rozhodl uspořádat dvě zasedání generálního shromáždění biskupů v letech 2023 a 2024. Mám pocit, že se na to skutečně musíme připravit jako skupina, a kardinálové a biskupové vědí lépe než kdokoli jiný, k jakým interakcím, k jakým obtížím či konfrontacím dochází v některých částech světa a církve. Takže si myslím, že je to opravdu výzva, a uvidíme, co se stane. Ještě jsme neskončili. Budeme pracovat na přípravě Instrumentem laboris, všichni budeme tady v Římě v polovině dubna, takže uvidíme a já říkám: přijď Duchu svatý!

31. března 2023, 14:00