Hledejte

Ilustrační foto Ilustrační foto 

Deset let pontifikátu v deseti slovech: Fratelli tutti

Encyklika Fratelli tutti je považována za jeden z nejvýznamnějších plodů papežova desetiletého pontifikátu, za proroctví, průvodce a cíl cesty dialogu mezi vírami a přátelství. Tato encyklika se stává konkrétní zkušeností díky vzdělání poskytovanému převážně muslimům ve škole Terra Sancta, provozované Kustodií Svaté země.

Mario Hadchity

Svatý František nás svým učením vyzval, abychom se dívali kolem sebe a považovali všechny za bratry bez ohledu na jejich původ; Fratelli tutti, Bratři všichni, jak papež zopakoval. V osmé kapitole této encykliky, věnované „Náboženství ve službě bratrství ve světě“, se v článku 281 říká, že mezi náboženstvími může existovat cesta pokoje. Bůh totiž nehledí očima, ale srdcem. Je to stejné společenství úmyslů, které jako františkáni z kustodie prožíváme ve Svaté zemi, zde, kde začaly dějiny spásy. Stejně jako se Prosťáček z Assisi před osmi sty lety odhodlaně a s úctou vydal za sultánem do Egypta, stejně tak se dnes v místech, kde jsme přítomni my, bratři františkáni, vztahujeme k našim bratřím jiné víry, podněcováni evangelijním přikázáním „miluj svého bližního jako sám sebe“.

Jsem Libanonec a své poslání vykonávám v Jerichu: vždyť nebylo to právě zde, kde Ježíš uzdravil dva slepce? Byli to lidé, kteří v něm očima víry, více než jiní, rozpoznali Mesiáše. Je třeba zavřít oči, aby se otevřelo srdce: proto je dnes náš dialog s bratry a sestrami kolem nás nepřetržitý, plodný a plný úcty. V tomto muslimském městě představuje skromná křesťanská menšina malý, ale silný maják naděje: kostel Dobrého pastýře, jehož jsem farářem, a k němu připojená škola Terra Sancta, kterou řídím, tvoří srdce tohoto malého společenství víry.

Škola přijímá v různých stupních a třídách, od mateřské po střední školu, tisíc studentů - včetně řady dívek -, z nichž téměř všichni vyznávají islám. Bližní, tedy ještě banálněji spolužák v lavici, učitel, ředitel školy, je zde téměř vždy jiného vyznání. Ale to není všechno.

Vydali jsme se na tuto výchovně-vzdělávací pouť společně s našimi muslimskými bratry, bez jakéhokoli rozlišování, protože i když je křesťanských žáků méně, rovnost zůstává první evangelijní zásadou. Náš oděv je zárukou respektu; kříž ve všech třídách je ukazatelem, který nám vyznačuje cestu, a evangelium majákem, který ji osvětluje.

Institut, který byl otevřen v roce 1950 s cílem být ve službě obyvatelům, zejména v oblasti vzdělávání, protože poznání je světlem jak v Bibli, tak v Koránu, sídlil až do roku 2013 v budově, která již nestačila rostoucímu počtu přihlášených. Dnes nová budova z bílého kamene pokračuje v původním poslání: být mostem míru, řádu, krásy a dialogu, díky němuž mohou vyrůstat nové generace „riyhaouïs“, jak si obyvatelé Jericha říkají.

Díky didaktické organizaci, spolupráci křesťanských a muslimských učitelů, výuce italštiny, angličtiny a zejména hebrejštiny, která vychovává k dialogu a míru, zapojení sociálních pracovníků, kteří pomáhají zmírňovat konflikty, a předmětům, jako je informatika a umění, prostřednictvím různých workshopů, se škola stala referenčním bodem v celém regionu.

Stěny zdobí barevné obrázky namalované samotnými žáky a jsme hrdí na síť spolupráce, která se vytvořila mezi rodiči a učiteli. Naším zájmem je, aby každý žák bez ohledu na své vyznání myslel zodpovědně na svou budoucnost.

My bratři nosíme hábit, když obcházíme třídy nebo si hrajeme a setkáváme se s dětmi. Ne proto, abychom něco vnucovali, ale abychom si připomněli, kdo jsme. Silnou, rozpoznatelnou identitu, která nám umožňuje být oceňováni a vnímáni ne jako vetřelci, ale jako uctiví bratři, protože pevně věříme, že všichni jsme Boží děti.

Náš způsob vztahu k našim muslimským bratrům a sestrám, kteří k nám posílají své děti a mládež, je příkladný. Lidé v těchto oblastech jsou od přírody dobří: jsou zvyklí na jednoduché věci, je třeba je motivovat a povzbuzovat k emancipaci. Pedagogický pokrok nikdy nekončí a ti, kteří studují ve škole Terra Sancta, jsou toho důkazem.

Na začátku svého působení před šesti lety jsem si neuvědomoval, jak moc k nám řeholníkům lidé vzhlížejí, dokud mě jeden místní administrátor výslovně neupozornil, že naše autorita pramení z toho, že se za svou víru nestydíme, že se nenecháme zastrašit tím, že bychom před těmi, kdo vyznávají jinou víru, udělali znamení kříže. Začal jsem tedy tuto metodu uplatňovat i ve škole a křížek jsem umisťoval i v sekcích, kde jsou pouze muslimští studenti, naprosto svobodně a bez vnucování. V této souvislosti se mi vybavuje anekdota: učitelka zeměpisu jednoho dne ve třídě odstranila kříž, aby na něj pověsila mapu; žáci okamžitě protestovali a upozorňovali ji, že toto znamení má velký význam! Zděšené učitelce jsem řekl, že hodnota člověka přesahuje všechny rozdíly. Zarazilo mě však, jak se žáci, převážně muslimové, postavili k tomuto symbolu, který představuje Boha, jehož je třeba milovat a který za nás položil život. Myslím, že v Evropě, kde se nad odstraňováním posvátných symbolů příliš nerozpakujeme, by nás tento postoj měl přimět k zamyšlení.

Jsem stále více přesvědčen, že vzdělání je nejmocnější zbraní, a tato škola - kde na rozdíl od jiných nejsou třídy oddělené - je vynikající tělocvičnou, v níž to lze trénovat.

* Františkánský bratr z Kustodie Svaté země - ředitel školy Terra Sancta v Jerichu.

 

21. března 2023, 16:37