Rakouští biskupové spokojeni po návštěvě Ad limina
Gudrun Sailer - Vatican News
"Je to směs pouti a rozhovoru o každodenní práci, o tom, čím lidé v diecézích žijí, jak věří, kde jsou jejich starosti a kde radosti," takto charakterizuje návštěvu Ad limina, při níž se přibližně jednou za pět až osm let vydávají všechny biskupské konference do Říma, eisenstadtský biskup Ägidius Zsifkovics.
Poutní charakter podtrhoval i program bohoslužeb. Rakouští biskupové slavili v Římě denně společnou mši svatou, na kterou byli věřící vždy zváni. Rámec tvořily bohoslužby u hrobů apoštolů, v pondělí u Petrova hrobu v grotách baziliky svatého Petra a v pátek u hrobu apoštola Pavla v bazilice svatého Pavla za hradbami. Mezitím se v úterý konaly bohoslužby v Lateránu, ve středu v Santa Maria Maggiore a ve čtvrtek v německy mluvící komunitě při kostele S. Maria dell'Anima.
"Právě dnes se musíme znovu naučit naší víře, naší podobě církve a nakonec i Bohu."
Linecký biskup Manfred Scheuer ve svém kázání v Santa Maria Maggiore vyzval spolubratry k sebereflexi a uvedl analogie s poutnictvím. "Být poutníkem nakonec znamená mít cíl, orientovat svůj život na Boha. Být poutníkem také někdy znamená obrátit se zpět. Protože jsem se dostal do slepé uličky, znamená to někdy činit pokání. Znamená to především učit se. Věřím, že zejména v současnosti se musíme znovu učit naší víře, naší formě církve a nakonec i samotnému Bohu."
Učící se kurie jako služba pro biskupy
Během setkání v Římě rakouští biskupové získali mnoho poznatků a zkušeností. Během týdne navštívili asi 20 dikasterií a dalších římských institucí, aby si vyměňovali zkušenosti, kladli otázky a sdíleli zkušenosti. Ti, kteří byli již na předchozích návštěvách Ad limina, zaznamenali "kulturní změnu ve způsobu dialogu" v kurii, jak uvedl biskup Benno Elbs z Feldkirchu pro kath.ch:
"Mám pocit, že jsme se setkali s dikasterii, s tamními lidmi, s velkou úctou, s respektem, a oni se setkali s námi. Že je to postoj, kdy člověk mluví otevřeně, že říká i to, co mu leží na srdci. A už teď mám pocit, že zde došlo k určitému vývoji, zejména v tom směru, že se dikasteria vnímají také jako úřady pro nás biskupy. To považuji za velmi pozitivní a jsem za to vděčný."
Papež František totiž v rámci své reformy kurie letos nařídil, že orgány Svatého stolce budou spolupracovat nejen s římským biskupem, ale také s biskupy. O výměně názorů na vlastní oči hovoří také biskup Alois Schwarz ze Sankt Pöltenu, pro něhož to byla čtvrtá návštěva ad limina v Římě:
"Přijel jsem sem, abych se setkal se spolubratry, kteří vedou dialog s biskupskými konferencemi z jiných kontinentů univerzální církve a přinášejí tak jinou zkušenost. Nepřicházím sem klást otázky jako k představenému, protože se setkáváme jako spolubratři v biskupském úřadu, s různými životními zkušenostmi, s různým viděním situace církve."
Během setkání ve Vatikánu se rakouští biskupové také stali mluvčími Božího lidu ve svých diecézích, jak řekl biskup Zsifkovics: "Vidím se jako ten, kdo má zprostředkovávat a budovat most mezi Božím lidem a univerzální církví a především petrovskou službou. A to jsme také udělali. To neznamená, že odpovědi na všechny tyto otevřené nebo obtížné otázky přicházejí okamžitě."
"Nemusíme si vyčítat, že jsme zde něco zatajili."
"Horký brambor" ve Vatikánu
A tak se v různých vatikánských orgánech objevily i obavy, které Boží lid v Rakousku už dlouho trápí, jako je kněžský celibát, obnovené formy zvěstování, jako je laické kázání, žehnání homosexuálních věřících nebo jáhenské svěcení pro ženy.
"Rozhodně jsme se o těchto záležitostech zmínili v několika diskusích, třeba o svěcení žen a podobně," řekl biskup Wilhelm Krautwaschl ze Štýrského Hradce, "ale to ještě neznamená, že když na to upozorníme, že máme stejný názor. Ale to je prostě správné, protože musíme být mluvčím otázek lidí na místě. A naopak doufám, že jsme také slyšeli, že některé z obav, které vznášíme, jsou vnímány jinak (v Římě) nebo jsou vnímány s jiným důrazem, než jak je vnímáme v současné době."
"Protože Duch svatý možná promlouvá i skrze tyto věci, které dnes nejsou vůbec myslitelné, alespoň pro některé lidi."
Štýršké katoličky během návštěvy Ad limina veřejně sdělily biskupu Krautwaschlovi svou netrpělivost s tím, jak váhavě postupují v otázce žen. Biskup shrnul výměnu v Římě takto: "Nejdůležitější věci, které jsem si odvezl, byly: rozhodně v tom pokračujte a nevzdávejte se. Protože možná Duch svatý promlouvá i skrze tyto věci, které jsou dnes, alespoň pro některé lidi, zcela nepředstavitelné."
"Bylo nám zde jasně řečeno, že tyto otázky potřebují další studium."
"Musím říci, že vzhledem ke všem zmíněným otázkám, nebo jak jim říkáme, horkým bramborám, není v tuto chvíli z jednání vidět žádné rychlé řešení," dodává biskup Zsifkovics z Eisenstadtu. "Bylo nám zde jasně řečeno, že tyto otázky vyžadují další studium. Mám dojem, že se zde poctivě snažíme najít odpověď i na tyto otázky. Nevidím však okamžité řešení. Až na to, že tyto věci, které jsou u nás velmi aktuální, by pak mohly přinést změnu na synodě a že by se synoda s papežem pak rozhodla otevřít nové cesty a jít jimi."
Reforma: Nehrát si na majitele pravdy
Světová synoda jako velký reformní projekt církve naší doby usiluje o obnovu církve, která je ovšem, jak opakovaně zdůraznil papež František, obnovou vnitřní. Reforma se neobejde bez obrácení k Ježíšovu poselství, a na tom se dnes, jako vždy, shodují biskupové a Svatý stolec. Linecký biskup Manfred Scheuer:
"Nevlastníme pravdu ani Ježíše. Boha nemůžeme uchopit a už vůbec ne vlastnit - ale on uchopuje mě. A to platí zejména pro pravdu. Pravdu nacházím, když sdílíme život jeden s druhým, když nakonec do centra stavíme Boha v Ježíši. A pravda je vlastně pravdou jen tehdy, když je láskou."
