Priority východních katolíků se "krásně shodují" se zaměřením papežovy synody, říká biskup Bayda

Benedict Mayaki - Vatican News 

Biskup Bryan Bayda, biskup pro Ukrajinskou katolickou eparchii Toronta a východní Kanady, při nedávné návštěvě Vatican News zdůraznil význam synodálního úsilí a podělil se o svou pastorační a duchovní vizi eparchie při pohledu do budoucnosti.

Biskup vyzdvihl práci synody Ukrajinské řeckokatolické církve, včetně dobrých pracovních vztahů mezi biskupy a patriarchou, větším arcibiskupem Svjatoslavem Ševčukem, zejména v této době "mnoha výzev ve světě". V oblasti pastorace řekl, že eparchie právě vyšla z desetiletého období, kdy se zabývala "živými farnostmi" jako místem setkání s Ježíšem. Tato vize bude pokračovat a rozšíří se do roku 2030, kdy se zaměří na chudé a farnosti.  

S odkazem na několik patriarchových dopisů i další dokumenty biskup Bayda zdůraznil důležitá témata, která jsou pro tento proces klíčová, včetně přítomnosti, obrácení a doprovázení - vzájemné pozornosti.

Všechna tato témata, vysvětluje biskup Bayda, budou zvažována na synodální, regionální, eparchiální a farní úrovni a také "jako rodina". Navíc se shodují, stran latinských katolíků, se zaměřením na synodalitu.

Učíme se od sebe navzájem

Ukrajinská katolická církev, ačkoli je v univerzální církvi menšinou, prosperuje v Kanadě, kde většina katolíků patří k latinskému obřadu. Biskup Bayda poznamenává, že to vytváří "nádherný obraz", protože ať už hraje ukrajinská katolická církev jakoukoli roli, přináší s sebou "historii" a "perspektivu".

"A skutečně, jestliže existují dvě plíce, a to východní a západní, o které se církev opírá, aby oživila Kristovo tělo, existuje tolik dalších částí těla - abychom použili obraz svatého Pavla - o které se musíme opírat. A víte, je to hluboké. Chci říct, že mozek, ucho, nohy a prsty, to všechno se navzájem potřebuje."

Biskup vysvětlil, že pronásledování na Ukrajině v průběhu staletí poznamenalo církev a "formovalo nás a proměnilo", což vedlo k uvědomění, že "jde o milosrdenství, jde o to být Kristem". Dodal, že pokud se něco z toho podaří přenést na stůl - do mezináboženského dialogu a do interakcí s římskokatolickou církví na úrovni kanadské biskupské konference - pak ukrajinská církev v Kanadě prožije synodalitu.

"Můžeme se tak učit jeden od druhého a můžeme se učit od Západu, jak to dělat, a zároveň si myslím, že máme příklady, které můžeme dát Západu, jako východní církev v Kanadě, totiž naději, svěžest. Duch svatý mluví více než jedním jazykem."

Spojení s církví na Ukrajině

Biskup Bayda dále zdůraznil spojení mezi ukrajinskou církví v Kanadě a dalšími církvemi, zejména církví na Ukrajině. Řekl, že mnohé ukrajinské katolíky v Kanadě ruská invaze na Ukrajinu pohnula k větší solidaritě s jejich krajany, kteří procházejí těžkými časy vyvolanými probíhajícími boji.

Poznamenal, že i když se některé problémy ukrajinské katolické církve zdají být důležité, jsou jen malou částí problémů, kterým čelí mnoho dalších východních církví, které zažívají "důsledky války, politické nespravedlnosti a možná i toho, že nejsou uznávány v plném slova smyslu". V této souvislosti zdůraznil, že je důležité být o ostatních východních církvích více informován, abychom lépe pochopili problémy, kterým čelí.

"Jde o znalosti, o porozumění, jde o to vidět celkový obraz a vždy kontext," řekl.

Poučení z návštěvy papeže Františka

Při úvahách o červencové apoštolské cestě papeže Františka do Kanady biskup Bayda uvedl, že na přítomnost Svatého otce lze nahlížet z více rovin - od drobných vztahů až po velké schéma vzájemných vztahů církví a zemí.

Dodal, že papežova návštěva také zdůraznila, že "je důležité naslouchat těm, kteří se v Kanadě cítí být pronásledováni a [kteří] určitě pronásledováni jsou a byli", a také být "naslouchajícím, který do této bolesti vstupuje" - ne jako někdo, kdo se nad druhé povyšuje.

Biskup zdůraznil, že tato úroveň doprovázení lidského utrpení je tím, o čem hovořil svatý Jan Pavel II. v Salvifici doloris, když řekl, že utrpení není jen materiální nebo fyzické, ale také duševní a duchovní. Dodal, že člověk se může sjednotit nebo najít společné věci s druhými lidmi, když mluví o radostech, požehnáních a oslavách, ale k jednotě dochází mezi srdci a dušemi, když člověk sdílí a prožívá a kráčí s druhým v jeho utrpení.

Dále vyjádřil naději, že se tak bude dít na farní, regionální a strukturální úrovni, ale hlavně "od srdce k srdci", protože "jde o odpuštění a o společné kráčení, tedy o doprovázení".