Apoštolský vikář Martinelli: Papežova cesta do Bahrajnu může podnítit nové mezinárodní vztahy

Emanuela Campanile – Vatican News

Cesta papeže Františka do Bahrajnského království, která začne zítra, přivede papeže opět do arabského regionu, a to po historické návštěvě Spojených arabských emirátů v únoru 2019, kdy v Abú Zabí podepsal spolu s imámem Al-Azharu Al-Tajíbem historický dokument o lidském bratrství. Tentokrát papeže přivítá země s většinovým šíitským vyznáním. Mons. Paolo Martinelli, apoštolský vikář pro jižní Arábii, která zahrnuje Spojené arabské emiráty, Jemen a Omán, zdůrazňuje kontinuitu mezi těmito dvěma apoštolskými cestami.

V jakém kontextu se odehrává tato papežova návštěva Bahrajnu?

„I tato druhá návštěva Arabského poloostrova má velký význam díky svému vztahu k první návštěvě. Františkova návštěva v Abú Zabí byla skutečně velmi důležitou událostí pro církev, ale také pro společnost jako takovou. Hluboce inspirovala mezináboženský dialog, soužití, mírovou konfrontaci, sdílení duchovních dober a možnost podporovat právě prostřednictvím dobrých vztahů mezi lidmi různých vyznání lidštější a bratrštější společnost, zejména na základě velkého, prorockého dokumentu o lidském bratrství z Abú Zabí, který podepsal papež a velký imám Al-Azhar. Řekl bych, že toto setkání v Bahrajnu se stále odehrává v rámci ohlasu Abú Zabí, a věřím, že má možnost prohloubit a znovu navázat na motivy tohoto setkání a nadále inspirovat jak křesťanskou komunitu, tak katolíky, ale řekl bych, že všechny lidi, kteří také patří k různým náboženstvím, a proto to může být opravdu významný moment. Jistě se nacházíme ve velmi vážné historické situaci. Konflikt v Evropě se samozřejmě pociťuje po celém světě, a proto věřím, že tato papežova cesta se koná v okamžiku, který může být silně inspirativní pro podporu míru a skutečného smíření. Myslím, že toto království v Zálivu je obrazem společnosti tvořené mnoha různými kulturami a spiritualitami, a věřím, že toto setkání může být velkou provokací k přehodnocení mezinárodních vztahů, může inspirovat dobré vztahy, hledání dobrého života pro všechny a objev, jak mohou být rozdíly v rámci lásky ke společnému dobru bohatstvím, a nikoli překážkou. Bahrajnské fórum se tedy koná v době velkých celosvětových obav, ale jeho jádrem je právě myšlenka možného soužití dobra, míru, smíření a podpory kvalitního života pro všechny. Může být skutečným požehnáním nejen pro regiony Zálivu, ale také silně inspirovat k jiné vizi mezinárodních vztahů“.

Čím je podle vás církev v Arábii jedinečná?

„Kvůli dvěma vlastnostem: Na jedné straně je to v podstatě církev migrantů, ve svém většinovém složení, a to zároveň znamená, že je to církev, která je Božím lidem a skládá se z různých národů. V Zálivu žije tolik národností, tolik kultur, dokonce i mezi samotnými katolíky, takže velkou výzvou pro nás jako církev je uchopit rozmanitost křesťanské zkušenosti s bohatstvím, které je třeba prožívat v hluboké jednotě. To je první základní charakteristika: je to církev migrantů, tedy složená z různých národů, a to na všech úrovních. A to jak na úrovni laiků a zasvěcených osob, tak i na úrovni duchovních. Duchovní, kteří jsou přítomni v celé oblasti Zálivu, pocházejí z různých realit, různých národů a patří také k různým institutům řeholního života. Zajímavá je tedy schopnost - která je samozřejmě vždy výzvou - udržet tuto rozmanitost pohromadě ve prospěch jednoty. Další velkou výzvou je jistě skutečnost, že se jedná o menšinovou církev, která se nachází v zemích s tisíci různými charakteristikami, a je jistě menšinová vůči islámské realitě a muslimským věřícím. To nás nutí hledat to podstatné v křesťanském životě. Podněcuje nás to, abychom se vždy snažili o dobrý život podle evangelia, abychom se v každém případě vyhýbali jakýmkoli formám proselytismu a naopak dávali přednost dialogu a svědectví, zejména tím, že budeme klidně svědčit o radosti z evangelia a z naší víry. Domnívám se, že tyto dvě charakteristiky hluboce poznamenávají život místní církve: být církví migrantů a být církví menšiny, která usiluje o to podstatné, totiž svědčit o dobrém životě podle evangelia“.

Jak by se dala popsat víra nebo způsob jejího prožívání ve vašem Apoštolském vikariátu a jak víra pomáhá v každodenním životě těm, kteří opustili svou vlast, aby se mohli v pravém slova smyslu nasytit a uživit své rodiny?

„Být migrantem, který patří k církvi, je něco, co člověka nutí hledat smysluplné vazby ve zkušenosti víry a v církvi. Sounáležitost, která dává sílu, dodává odvahu, podporuje v těžkostech, kterým je třeba čelit. Z tohoto pohledu je víra migrantů velmi jednoduchá a zásadní, jejím cílem je najít v křesťanské zkušenosti oporu pro prožívání únavy každého dne. Velmi mě zaráží, že vidím tolik věřících, kteří se velmi angažují v životě církve. Vidím vždy plné kostely při obřadech a rodiče, kteří chtějí předávat víru svým dětem. Je zde také patrné velmi silné zapojení dobrovolníků, ochota dělat katechezi, setkávat se i mimo eucharistické slavnosti. To vše jsou známky živé víry, která chce v církvi najít domov s otevřenými dveřmi. Domov, ve kterém člověk může najít sám sebe, a tím i svou vlastní identitu, a na druhé straně také najít sílu žít klidně ve vztazích se všemi. Je to obraz domu s otevřenými dveřmi, v němž lze najít náruč křesťanského společenství, ale také sílu, jak žít v dobrých vztazích se všemi, s nimiž se člověk denně setkává“.