Velký rozhovor s novým rektorem Gregoriánské univerzity
Deborah Castellano Lubov – Vatican News
Otec Mark Lewis, SJ je druhým rektorem římské Papežské gregoriánské univerzity amerického původu, neboť v letech 1933-1941 byl rektorem otec Vincent Albert McCormick, SJ.
Přesto v rozhovoru pro Vatican News u příležitosti zahájení akademického roku reflektuje, že to, že je Američan, není důležitým aspektem jeho zodpovědnosti, neboť má sloužit neuvěřitelně mezinárodní základně této instituce.
Během rozhovoru se otec Lewis zamýšlí nad svým jmenováním, prioritami a nad tím, co předpokládá jako možné výzvy.
Vysvětluje také transformaci z dřívějšího Centra pro ochranu dětí na to, co je nyní Institut antropologie, a jak to lépe pomůže církvi v boji proti sexuálnímu zneužívání ze strany duchovních a při ochraně nezletilých a zranitelných dospělých.
Rektor se také dělí o to, jaké nové programy Gregoriana zahajuje, co doufá, že si studenti odnesou z pobytu na této instituci, a o významu vedení římské jezuitské papežské univerzity v době, kdy církev vede první jezuita v historii, papež František, který je v čele církve již skoro deset let.
Otázka: Byl jste jmenován rektorem Papežské gregoriánské univerzity v Římě. Jaká byla vaše reakce a jaké bylo vaše přijetí?
V Římě jsem podruhé. Byl jsem zde deset let v devadesátých letech až do roku 2004. Znám druhou stranu řeky [Tibery], protože jsem pracoval v Generální kurii a v Jezuitském archivu a Jezuitském historickém institutu. Za těch deset let jsem Řím poznal docela dobře, plus těch šest let, co jsem tu tentokrát, ale z jiného úhlu. Tedy z úhlu univerzitního.
Být jmenován rektorem Gregoriánské univerzity je především velká čest, ale ten proces je dost složitý. Začíná to jakousi anketou mezi univerzitním profesorským sborem, kdo by podle nich mohl být rektorem. Začíná to takovou tou kolegialitou, to je trochu symbolická synodalita, kterou hledáme. Pak to jde nahoru, až se to dostane k papeži, který provádí nominaci. Takže to je také pocta. Ale je zajímavé, že ten proces je velmi konzultativní.
Jaké jsou vaše priority pro Gregorianu?
Já bych uvedl tři priority. První vychází z mého působení ve funkci prorektora, kde jsem byl zodpovědný za akademickou kvalitu univerzity. Právě jsme dokončili značnou část procesu šestileté vizitace A.V.E.P.R.O., agentury pro kvalitu, pro Vatikán, a na jaře loňského roku jsme měli externí návštěvu s návrhy, jak se zlepšit, a pak také s výzvou, abychom se hlouběji zabývali směry, kterými chceme jít, získávat větší kvalitu a sloužit církvi. To by byla moje hlavní priorita, pomoci univerzitě jít kupředu.
Pokud se nepohybujeme kupředu, umíráme. Takže je velmi důležité pokračovat v aktualizaci, pokračovat v hledání nových způsobů výuky, udržovat i věci, které jsou dobré, a uvědomit si, že máme některé dobré věci již rozjeté. To vše je naší prioritou v oblasti kvality.
Pak je prioritou asi každého rektora a každého prezidenta, aby pomohl zajistit, aby fakulta, zaměstnanci, studenti, všichni měli prostředky, které potřebují, a to jak z hlediska personálního, hledání učitelů, tak i materiálních věcí, které potřebují. Budovy se dostávají do věku, kdy je potřeba provést údržbu, modernizaci. Právě jsme prošli velkou aktualizací elektroniky během pandemie, kdy jsme to potřebovali. Udělali jsme toho hodně a musíme v tom pokračovat.
Třetí priorita by byla velmi praktická. Pracujeme na integraci Gregoriánské univerzity s Papežským biblickým institutem a Papežským orientálním institutem. To je velmi praktický proces, který si vyžádá svůj čas a bude pokračovat. Chceme se přitom ujistit, že každý zůstane věrný své identitě a svému poslání. Myslím, že to je také klíčová priorita rektora.
Začínáte nový akademický rok. Co očekáváte, že bude patřit k nejvýznamnějším událostem? Jsou nějaké programy, které se otevírají, o kterých bychom měli vědět více?
Asi nejvýznamnějším z nich je licenciát teologie se zaměřením na ekumenická studia, který začíná v tomto roce. Myslím, že to bude pěkný doplněk k licenciátu, který máme v oboru židovských studií a který se uskutečňuje ve spolupráci s Hebrejskou univerzitou z našeho Centra kardinála Bea pro judaismus a židovsko-křesťanská studia. Také rozšiřujeme naše vztahy s Papežským institutem pro studium arabistiky a islámských studií. A myslím, že to tak nějak doplní mnohé z mezináboženského dialogu.
Máme centrum pro mezináboženský dialog, které se zaměřuje i na jiná náboženství a blíže se zabývá charakteristikami mezináboženského dialogu a jakousi filozofií a základy, které za ním stojí. Myslím, že to bude důležitá věc. Právě jsme také podepsali dohodu o společném diplomu s několika dalšími papežskými univerzitami v oblasti spirituality, takže dáváme studentům možnost tak trochu porovnat a konfrontovat spirituality různých náboženských institutů.
Jaké výzvy očekáváte, že budete jako rektor čelit, a jak jste připraven je zvládnout? A jak to bude probíhat ve spolupráci se studenty s jejich zpětnou vazbou?
Když děláme SWOT analýzu, jsou to silné stránky, slabé stránky, příležitosti i rizika. Hodně lidí chtělo proměnit slabé stránky na příležitosti. Co tedy můžeme udělat pro to, abychom slabé stránky nebo rizika řešili? Myslím, že naše strategické plánování bude jednou z velkých výzev, jak říci, rozlišit jako univerzitní komunita, kam chceme jít, jakým směrem se chceme vydat se zdroji, které máme.
Nemůžeme dělat všechno. Proto musíme být selektivní a musíme jít směrem k našim silným stránkám a k potřebám církve.
Myslím, že to bude výzva. Potřebujeme dialog s našimi studenty, ale řekl bych, že také dialog s naší fakultou. Takový proces vyžaduje hodně naslouchání. To je skutečně první část. Všichni si musíme navzájem naslouchat a rozlišování vychází z tohoto naslouchání a myslím, že se v něm velmi odráží hnutí a synodalita, o kterých jako církev mluvíme.
Mnozí byli velmi dobře obeznámeni s Gregoriánským Centrem pro ochranu dětí. V roce 2021 se transformovalo na Antropologický institut. Mohl byste nám o tom a o této transformaci říci více a jak je důležité pokračovat ve vzdělávání v boji proti sexuálnímu zneužívání ze strany duchovních a obecně v lepší ochraně nezletilých a zranitelných?
Centrum pro ochranu dětí začalo hlavně proto, aby připravilo lidi na návrat do jejich domovů, na službu v komisích, na službu lidí důvěry a diecézí a řeholních společenství. Je to velmi praktické. Bylo dobře otevřít tento magisterský program a mít jakýsi počáteční proces toho, co to obnáší. Ale velmi rychle jsme si uvědomili, že to musí být hlubší. Středisko zahájilo licenciátní program, aby o tom lidé mohli začít hlouběji uvažovat a začít připravovat další lidi v jejich vlastních kontextech a jejich vlastních kulturách na tento, tento účel. A pak, když jsme přešli do institutu, byla tu touha udělat něco ještě více na výzkumné úrovni, tedy třetí cyklus doktorátu a začít si říkat, jaké jsou základní příčiny. Jaké jsou způsoby hodnocení efektivní účinnosti programů? Stává se z toho opravdu mnohem komplexnější druh akademického centra. A tak vznikl logicky tento institut.
Změna názvu byla důležitá také proto, že na počátku všeho bylo zneužívání dětí, ale rozšířilo se to i na zneužívání zranitelných dospělých. Rozšířilo se to na zneužívání moci, na transparentnost. Rozšířilo se to na všechny ty záležitosti, kde hříšnost a nemorálnost má dopad na pověst církve a její schopnost plnit své poslání. Jedná se o rozšíření jejího poslání a její vize.
Jste druhým americkým rektorem Gregoriánské univerzity v historii. Jaký to má význam a jakou hodnotu má Gregoriana pro Spojené státy?
Myslím, že na první otázku je poměrně snadné odpovědět. Myslím, že od počátku byla univerzita, Gregoriánská univerzita, univerzitou pro mnohé národy. Od samého počátku pocházeli rektoři z celého světa. To bylo už v té době jasné. Zpočátku ze západní Evropy a pak stále více z celého světa, jak sem do Říma začali jezdit katolíci za vzděláním. Nemyslím si, že být druhým Američanem je tak významné.
Myslím, že významnější je druhá otázka, tedy význam pro Severní Ameriku, její význam pro svět. Jedním z velkých požehnání Gregoriánské univerzity je to, že přivádí lidi z celého světa do Říma, aby poznali Řím, aby studovali teologii v tomto kontextu, ale vždy s myšlenkou, že to, co se naučili, odnesou zpět do svých kultur a národů a použijí to v realitě svého světa a své kultury. Vždy to bylo ze srdce církve, z okraje, z okraje do srdce církve. A tento pohyb byl v dějinách Gregoriany vždy přítomen. Nyní má však jiný význam.
Papežská gregoriánská univerzita je papežská univerzita v Římě s jezuitskou identitou a jezuitským rektorem této instituce, a i církev vede již téměř deset let první jezuita v historii, papež František. Jak to ovlivnilo tuto instituci a co pro vás osobně znamená mít jezuitského papeže?
Myslím, že jezuitská složka univerzity spočívá v tom, že máme určitý postoj ke světu, způsob chápání teologie, výuky teologie. Jsme velmi svázáni s Exerciciemi, s christologií, která je zaměřena na Písmo a na chápání role Vtělení a života církve. Jezuitská složka je, myslím, prostoupena i všemi věcmi, které vyučujeme, a možná i naším postojem ke způsobu, jakým přistupujeme ke vzdělávání. Jezuité byli vždy spjati s papežstvím, zejména pokud jde o poslušnost a poslání na misie.
Chtěl bych říci, že to, že máme jezuitského papeže, na věci mnoho nemění, protože jsme s papežstvím už tak svázáni. Z hlediska historie jsem si myslel, že se nikdy nestane, že bychom měli jezuitského papeže. Je to trochu přizpůsobování, učení se, co to znamená pro Tovaryšstvo Ježíšovo. Myslím, že se objevily dvě tendence. Jednou z nich je tak trochu příliš se z toho radovat a říkat si, aha, tak jsme to dokázali, což si nemyslím, že je správný postoj. A pak druhá je být velmi citliví, příliš toho nevyužívat, protože to by také nebylo správné. Myslím, že můj závěr je: uvažovat, jak můžeme být věrní tomu, k čemu nás papežství vždycky vyzývalo, a to zejména od papeže, který nás zná natolik dobře, aby věděl, že to je naše poslání.
Co si, jak doufáte, nakonec studenti Gregoriánské univerzity odnesou z pobytu ve vaší instituci?
Myslím, že nejdůležitější je, aby si uvědomili, že církev, ve které vyrostli, kterou znají, kterou mají rádi, je mnohem širší a má mnoho, mnoho jiných tváří, než jakou znali oni. Při setkání se spolužáky z jiných kultur, z jiných zemí by to mělo být něco, co je ovlivní po zbytek života. Slyšet teologii a všechny ty různé přízvuky italštiny, které zde uslyšíte, je také velmi důležité a poučné. Také že jakoukoli teologii je třeba brát a následně aplikovat v historickém kontextu a kulturním kontextu doby. Pokud se naši studenti budou moci vrátit s tímto vědomím, budou připraveni dobře.
