Estonsko, historie spjatá s ekumenismem
Mario Galgano, Tallinn – Vatican News
Je pravda, že Estonsko je rozlohou malá země, přesto není pro katolickou menšinu snadné navštěvovat mši svatou. Mnozí věřící musí absolvovat dlouhé cesty autem, aby mohli přijmout svaté přijímání nebo si promluvit s katolickým knězem. Apoštolským administrátorem v Estonsku je Mons. Philippe Jourdan. Spolu s lotyšskou teoložkou Marge-Maarie Paasovou jsou postulátory kauzy blahořečení jezuity monsignora Eduarda Profittlicha, jehož postava zanechala v zemi výraznou stopu z hlediska víry. Marge-Marie měla na starosti tiskovou komunikaci při příležitosti návštěvy papeže Františka v roce 2018 a nyní je zodpovědná za přípravu positio Msgre Profittlicha a bude se nadále starat o oficiální komunikaci procesu blahořečení.
Ekumenismus hraje v Pobaltí důležitou roli. Obě pravoslavné církve – autonomní pravoslavná a pravoslavná moskevského patriarchátu – se aktivně účastní rozhovorů mezi jednotlivými konfesemi. O politických tématech se však nediskutuje, jak nám řekl zástupce katolické menšiny, kterou tvoří převážně cizinci nebo místní konvertité. Jednou z nich je Marge-Marie, Estonka, která konvertovala ke katolicismu z jiného vyznání. "Jednoho dne jsem prostě dostala chuť jít se podívat do katolické katedrály v Tallinnu," vypráví. Angažuje se také v ekumenické oblasti. "Dialog a naslouchání jsou důležitými faktory pro dosažení míru."
Znovuzrození církve
"V zeměpisném středu země, v Kodasemě, máme katolické centrum pro mládež," vysvětluje Marge-Marie. Budova stojí uprostřed lesa a – daleko od ruchu světa – je k dispozici mladým lidem. Jeho stavbu inicioval otec Profittlich: jezuita, který přijel v roce 1931 jako apoštolský administrátor do Estonska, byl v roce 1936 jmenován arcibiskupem hlavního města. Po protestantské reformaci katolická církev prakticky zmizela, od 15. dubna 1783 se pak katolická komunita v Estonsku se dvěma malými centry Tallinnem a Tartu (Dorpat) stala součástí arcidiecéze Minsk-Mahiljou, a to až do vytvoření diecéze Riga, která k ní byla připojena 22. září 1918.
Na pozadí rostoucího úsilí Svatého stolce o dialog s pravoslavím v těch zemích, kde se katolická a pravoslavná církev setkávají také v prostoru společného života, bylo 11. května 1931 Estonsko podřízeno "Commissio pro Russia" jako zvláštní apoštolská administratura a Mons. Eduard Profittlich byl jmenován apoštolským administrátorem ad nutum Sanctae Sedis. Nový právní status – navzdory pastoračním obtížím způsobeným malým počtem katolických věřících, jejich mnohojazyčností a rozptýlením po celém území – nicméně umožnil plodný rozvoj katolické církve v Estonsku. O práci nového biskupa se brzy začala zajímat i veřejnost: jeho kázání si přicházeli poslechnout i lidé jiných vyznání.
Mučednictví
S násilným připojením Estonska k Sovětskému svazu 17. června 1940 přišly i sovětské zákony o náboženství, které byly vynucovány také pomocí donucovacích administrativních opatření. A zatímco papež Pius XII. poslal 12. března 1941 monsignorovi Profittlichovi povzbudivý dopis, pronásledování v Estonsku se změnilo v kampaň teroru, při níž bylo zatčeno, deportováno, mučeno a zabito více než 60 000 lidí. Nakonec byl monsignor Profittlich na základě obvinění ze špionáže ve prospěch Německa a kontaktů s německou delegací v době přesídlení deportován. O tom, co se stalo poté, není dlouho nic bližšího známo.
Teprve při příležitosti vyhlášení znovuzískané nezávislosti Estonska 30. března 1990 Nejvyšší soud země informoval (12. června 1990) katolickou komunitu v Tallinnu, že Mons. Profittlich, který byl 21. listopadu 1941 odsouzen k trestu smrti a zemřel 22. února 1942 v Kirowě, kde byl vězněn, byl zcela rehabilitován.
