V Německu byl blahořečen jezuita Johann Philipp Jeningen
L´Osservatore Romano
Říkali mu „dobrý otec Filip“ pro jeho otevřenost k lidem, které potkával, předával jim lásku Kristova Srdce a pomáhal jim v jejich duchovních i materiálních potřebách. Zkrátka kvůli tomu, že se na člověka dokázal podívat Božím pohledem. Takto popsal lucemburský arcibiskup, jezuita kardinál Jean-Claude Hollerich, svého německého spolubratra Johanna Philippa Jeningena (1642-1704), kterého dnes dopoledne povýšil k úctě oltáře. Kardinál Hollerich předsedal beatifikačnímu obřadu jménem papeže Františka v německém Ellwangenu.
Co může tento řeholník Tovaryšstva Ježíšova, který žil v době vzdálené současnosti a v historickém kontextu, který se vyznačoval neustálými válkami, říci dnešnímu světu? Odpověď spočívá v jeho samotné existenci, jak vysvětlil lucemburský kardinál. Především projevil absolutní víru v Boha.
„Žijeme ve světě, v němž Bůh již nehraje důležitou roli. V Německu se pouze polovina obyvatel hlásí ke křesťanství. Tato sekularizace není hmatatelná jen v číslech, ale pronikla i do našich srdcí a způsobu života. Z toho plyne výzva, abychom Bohu věnovali místo v každodenním životě, zejména v neděli. Pak Pán změní naše životy, znovu se staneme radostnými křesťany“.
Nový blahoslavený také učí, že člověk může učinit prostor kříži.
„Neseme těžké kříže, kříž nemoci a smrti, kříž boje a války, kříž marnosti a nudy, kříž strachu a zoufalství. Lze se však modlit, abychom v kříži objevili zdroj lásky a spásy. Láska dává temnému kříži smrti zazářit ve světle vzkříšení“.
Dalším prvkem, kterému se můžeme od otce Filipa naučit, je láska k člověku. Kard. Hollerich ve své homilii zdůraznil, že člověk velice „rychle odmítá druhého; odmítáme všechny, kdo nesdílejí náš osobní názor a postoj k životu“. To však někdy „vede k rozkolu uvnitř církve. Zastavme tyto malé války“. Papežův zástupce vyzval, abychom se na skutečnost dívali tak, jak ji viděl jezuitský misionář, s pohledem plným lásky, protože „to je jádro misionářské schopnosti církve“.
„Bez lásky k lidem, s nimiž se člověk setkává v každodenním životě, není křesťanství autentické. Taková láska se musí projevit i v naší angažovanosti. Pokud totiž bojujeme za celistvost stvoření, přijímáme uprchlíky a pracujeme pro mír, nestáváme se sociální organizací, ale spojujeme lásku k Bohu a lásku k člověku. Právě toto pouto prožívané rovněž dobrým otcem Filipem nás činí svědky evangelia v tomto světě“.
Lucemburský arcibiskup dále vyzval přítomné, aby se zamysleli nad pravostí své vyznávané víry a položili si otázku, zda věří v Boha. Poznamenal, že by to mohla být nepochopitelná otázka, protože mnoho věřících „patří k tvrdému jádru“ farností. Kardinál však zopakoval svůj dotaz: Co znamená pro pokřtěného věřit v Boha? Vysvětlil, že pro nového blahoslaveného byla víra v Pána něčím mnohem krásnějším a mnohem hlubším než víra v přítomnost vyšší bytosti.
„Bůh byl pro otce Filipa životní radostí. Jeho víra se vyznačovala hlubokým spojením s Bohem v každodenním životě. Dokázal najít Pána ve všech věcech svého života, ve svém každodenním životě. Ačkoli mu byla odepřena misie v Indii, právě v prostředí Ellwangenu, v namáhavém životě lidového misionáře, našel Boha. Místem setkání s Bohem nebyla zeměpisná šířka, ale hloubka srdce“.
Otec Filip, zopakoval arcibiskup Hollerich, byl Ježíšovým učedníkem. Prožíval „hluboké osobní přátelství s Kristem prostřednictvím rozjímání o Ježíšově životě, jak se objevuje v duchovních cvičeních svatého Ignáce a při četbě evangelií“. Následování Krista novým blahoslaveným „jej činí Ježíšovým společníkem v díle spásy". Kříž „není jen nástrojem umučení a smrti, ale místem spásy“. Pro otce Jeningena však nešlo jen o „teologické znalosti, ale snášení kříže v každodenním životě následování Krista“. Pravý kříž každodenního života „tíží a působí bolest“, ale on „v něm našel štěstí, smysl svého života“.
Životopis nového blahoslaveného Johanna Philippa Jeningena SJ (1642-1704) najdete na webu České provincie Tovaryšstva Ježíšova.
(jag)
