Biskup Hinder: "Situace 30 milionů lidí v Jemenu je kritická”
Deborah Castellano Lubov – Vatican News
Biskup Paul Hinder, který více než deset let působil jako apoštolský vikář jižní Arábie a jehož rezignaci v neděli přijal papež František, říká, že kvůli humanitární krizi v Jemenu trpí 30 milionů lidí.
Biskup, který působil také jako apoštolský administrátor Severní Arábie, je přesvědčen, že zisk z výroby zbraní ještě více přilévá olej do ohně a lituje, že se na tuto válku často zapomíná, protože jiné konflikty jsou srdcím mnoha lidí a také médiím bližší.
V obsáhlém rozhovoru pro Vatican News hovoří švýcarský biskup, který před týdnem oslavil 80. narozeniny, o krizi v Jemenu, kterou papež často připomíná v různých výzvách, ale na níž svět často zapomíná.
Všechny strany zúčastněné v jemenském konfliktu se dohodly na dvouměsíčním příměří, informují USA. Příměří však v těchto dnech vyprší a svět se ptá, jaká bude budoucnost Jemenu po jeho skončení...
**
Vatican News: I když se všechny strany jemenského konfliktu dohodly na dvouměsíčním příměří, které v těchto dnech vyprší, jaká je situace v Jemenu?
Biskup Paul Hinder: Nikdo přesně neví, jaká je skutečná situace v zemi. Spolehlivé informace jsou jen o některých částech, zatímco situace zůstává kritická pro většinu obyvatelstva, pokud jde o zdraví, potraviny a statisíce, ne-li miliony vnitřně vysídlených osob. Doufám, že současné příměří bude začátkem seriózních jednání. Mám dojem, že všechny strany jsou válkou poněkud unaveny a dospěly k poznání, že válku nelze vyhrát na bitevním poli. Ani probíhající jednání neřeší bezprostředně kritické otázky zdravotní péče a výživy. Kromě toho zbývá zvážit, jak smířit různé frakce uvnitř země. Existují také skupiny, které mohou kdykoli obnovit palbu.
Válka na Ukrajině zhoršuje humanitární krizi v Jemenu
Vatican News: Tuto válku podněcuje mnoho zájmů. Mezinárodní společenství o Jemenu mlčí. Papež vydal výzvy. Proč se o tom nepíše v médiích? Proč na něj svět zapomíná? Co lze z mezinárodního hlediska udělat jiného než poskytnout humanitární pomoc?
Biskup Paul Hinder: Myslím, že to částečně souvisí s inflací informací v širším slova smyslu. Někteří lidé jsou prostě unaveni tím, že slyší stále stejné zprávy. Na mezinárodní úrovni se o Jemenu diskutuje v Radě bezpečnosti OSN a na Valném shromáždění OSN, ale děje se toho poměrně málo. Dokonce i zvláštní mise OSN se snažila, ale na samém konci byl jen malý výsledek. Kdo je za to nakonec zodpovědný, je velmi těžké říci. Do konfliktu jsou samozřejmě zapojeny různé strany: je tu Saúdská Arábie se svými spojenci. V pozadí je Írán. Jsou tu domácí skupiny, kmenové problémy, politické a ekonomické zájmy. Z teologického hlediska musíme vzít v úvahu také ďábla, který je vždycky přítomen jako původce problémů - samozřejmě bez toho, abychom popírali odpovědnost zúčastněných osob. Zároveň mě tato skutečnost nutí dále přemýšlet o důležitosti síly modlitby. Jak nám Ježíš říká v evangeliu, existují démoni, které nelze vyhnat bez modlitby.
Vatican News: Co lze udělat pro řešení potravinové nouze a podvýživy?
Biskup Paul Hinder: Vidím především dva aspekty. Jedním z nich je hledání způsobů, jak vytvořit bezpečné dopravní kanály, aby se potraviny dostaly na místa nacházející se v kritické situaci a do ohrožených oblastí - k tomu jsou samozřejmě zapotřebí potřebné kanály. V opačném případě, pokud je doprava blokována vojensky nebo jinak, se potraviny nemohou dostat k hladovějícím a strádajícím. Za druhé, ne-li důležitější - jakmile nastane delší příměří a následný mír - je třeba, aby se v zemi obnovily výrobní cykly životně důležitých komodit. Jemen je chudá země, ale má možnosti vyrábět potraviny v zemi a pro zemi. Probíhající válka však ohrožuje veškerou produkci v zemi, jak jsme to již v zemi viděli v minulosti; nyní to vidíme také na Ukrajině. V Jemenu tato tragická situace trvá již několik let. Obávám se však, že nyní s ukrajinskou válkou se situace stává ještě vážnější, protože dobře víme, že Ukrajina je jedním z hlavních producentů pšenice a nepřímo i potravin, a to celosvětově. Nevím, co se stane, pokud tato zásadní produkce potravin kvůli válce ustane.
Vatican News: Jakou hodnotu mají papežovy výzvy v případě zapomenutých válek, jako je ta, kterou učinil v případě Jemenu? Existuje způsob, jak může příměří pokračovat? Nebo co se musí stát po jeho vypršení?
Biskup Paul Hinder: Papežův hlas je slyšet, ale nyní jsou tyto zapomenuté války málo zajímavé. Jemen je pro mnoho částí světa skutečně na okraji zájmu, ačkoli se nachází na strategicky důležitém místě. Pro lidi v Evropě, a mohu to říci i pro svou rodnou zemi [biskup Hinder je Švýcar], se Jemen často může objevit na obzoru jen tehdy, když je zablokován Suezský průplav nebo když tudy neprocházejí zásoby z Asie a Afriky jako dříve. Pak nastanou obavy.
Mnozí si však neuvědomují, že více než třicetimilionová populace, trpící v krásné zemi s bohatou historií, by zároveň mohla v krátké době být zdrojem množství uprchlíků. Mám pocit, že v jiných částech světa se na to velmi často zapomíná; jiné konflikty jsou jaksi blíže srdcím lidí a také médiím.
Pokud jde o práci na řešení, papež František o tom v posledních letech několikrát mluvil. Já sám jsem se Svatým otcem hovořil o obchodování se zbraněmi a o tom, jak lze omezit případné konflikty a násilí. To, co papež říká, musí být slyšet a lidé by se tím měli řídit. Jsem také osobně hluboce přesvědčen, že i na Ukrajině je mnoho lidí, kteří z veškeré výroby zbraní profitují. Mám pocit, že mnozí možná ani nemají zvláštní zájem na skutečném konci války, a to je tragédie celých lidských dějin.
Plody lidského bratrství na Arabském poloostrově
Vatican News: Otče biskupe, byl jste církevním představitelem při první návštěvě papeže na Arabském poloostrově a již mnoho let jste zodpovědný za tento region. Tehdy papež a velký imám univerzity Al-Azhar Al-Tajíb podepsali důležitý a bezprecedentní dokument o lidském bratrství, který vyzývá k respektování lidských práv a důstojnosti a odsuzuje extremismus a náboženské pronásledování. Od té doby papež na tato témata napsal encykliku Fratelli tutti. Jaké jsou podle vás po tom všem konkrétní plody tohoto setkání, které vidíte na celém Arabském poloostrově?
Biskup Paul Hinder: Není příliš snadné mluvit o konkrétních plodech. Existují však určitá viditelná znamení. Výrazným z nich je například slavný Abrahámův dům, který se staví v Abú Zabí a který by měl být otevřen do konce tohoto roku. Ale to jsou - aniž bychom snižovali jejich význam - spíše symbolické akce. Je samozřejmě velmi obtížné nyní, po dvou letech působení pandemie, říci, jaké jsou výsledky, a to i kvůli silnému omezení každodenní, osobní komunikace. Mnohé iniciativy tak byly během této doby jednoduše odloženy k ledu. Budeme muset sledovat, jak se tyto iniciativy znovu rozběhnou nyní, kdy se zdá, že pandemie alespoň na chvíli ustupuje.
Mám pocit, že pokud jde o vztahy mezi jednotlivými náboženstvími, jsou lidé vůči sobě otevřenější. To do jisté míry závisí také na dané zemi. I tady na poloostrově bych řekl, že SAE nejsou Kuvajt, Saúdská Arábie není Katar, Bahrajn není Omán. Existují rozdíly ve stylu fungování. Mám však pocit, že ti, kteří uvažují jasně, mají autentický a skutečný zájem o dialog a jsou přesvědčeni o nutnosti prosazovat vzájemný a oboustranný respekt a přijetí. Snaží se získat více poznatků o druhém a také podporovat respekt ke stylu, jakým druzí žijí své vlastní náboženství. Nikdy bychom neměli zapomínat, že se můžeme učit jeden od druhého.
Neobcházet Kalvárii při cestě ke vzkříšení.
Vatican News: Jaké to je být křesťanem a žít svou víru na Arabském poloostrově?
Biskup Paul Hinder: Vždycky nakonec jde o to, abychom byli pravými a upřímnými křesťany a žili svou víru autenticky. Mezi tím, co říkáme ústy, a tím, co žijeme ve svém životě, osobním i komunitním, by neměla být příliš velká propast. Autenticita našeho křesťanského života je velmi důležitá. Zároveň bych řekl - asi to ke mně přichází jako k františkánovi - že se jako křesťané, zvláště v tomto regionu, musíme učit cestě pokory, a to znamená, že bychom měli být ochotni podřídit se druhým. To je také realita. Je zajímavé, že na počátku křesťanství hráli důležitou roli při přinášení poselství Ježíše Krista mezi národy, s nimiž žili, i otroci. Někdy zde vidím, že prostí lidé se svým stylem, jakým žijí svou křesťanskou víru, někdy jako zaměstnanci, někdy dokonce jako kvaziotroci v domácnostech, přinášejí ovoce ne v tom smyslu, že by se nyní všichni obrátili, ale v tom, že vydávají autentické svědectví. To nám také připomíná, že máme být stoupenci Ježíše Krista, který je nejen Pantokratorem, ale také trpícím a ukřižovaným Pánem. Mám pocit, že touto školou musí projít každý křesťan. Právě to jsme slavili během nedávného Svatého týdne a Velikonoc. Všichni máme tak trochu tendenci Kalvárii obcházet a utíkat rovnou ke Zmrtvýchvstání a Nanebevstoupení. To však nefunguje. Nefungovalo to v životě Ježíše Krista a nebude to fungovat ani v životě křesťanů.
Vatican News: Jak vnímáte příměří, k němuž papež František vyzval válkou zničenou zemi, v době, kdy na Ukrajině zuří válka?
Biskup Paul Hinder: Jsem přesvědčen, že postoj papeže Františka musíme přijmout za svůj i my, křesťanští představitelé. Je to postoj víry, kdy se velmi zasazujeme o nenásilí, a zároveň také postoj kompromisu, kde je to možné. To samozřejmě platí, aniž bychom popírali právo bránit se, když je ohrožena naše existence. Ale i nadále se jedná o cestu, kde dnes nemůžeme říci, jaká bude správná cesta pro zítřek. To je hlavní problém. I církevní představitelé na Ukrajině se mohou potýkat s otázkou, kam až můžeme dotlačit naše lidi, aby se tomuto násilí, zejména nespravedlivému, z druhé strany postavili. Cítím, že papež je také dostatečně prozíravý a moudrý, aby věděl, že existuje napětí mezi základní myšlenkou, že se musíme bránit jako následovníci Ježíše Krista, jako praví křesťané, a zároveň se vyrovnat s brutální realitou, která se děje v politickém světě. Ne vždy to jde dohromady. Takže na tento vzájemný nesoulad prostě nemám uspokojivou odpověď.
***
Papež František jmenoval biskupa Paola Martinelliho, O.F.M.Cap. novým apoštolským vikářem pro jižní Arábii.
