Hledejte

Kardinál Czerny vzdal hold zesnulému biskupovi Remimu De Roo

Prefekt Dikasteria pro podporu integrálního lidského rozvoje v projevu na pohřební mši zesnulého biskupa Remiho de Roo z Victorie v Britské Kolumbii připomněl jeho trvalý vliv na kanadskou církev i mimo ni.

Lisa Zengarini – Vatican News

Katolická komunita ve Victorii v Britské Kolumbii se v sobotu rozloučila se zesnulým biskupem Remi de Roo, který vedl diecézi v letech 1962-1999. Byl ikonickou osobností a posledním žijícím kanadským, anglicky mluvícím biskupem, který se zúčastnil Druhého vatikánského koncilu.

Vůdčí osobnost církve v Kanadě

Charismatická a otevřená osobnost kanadské církve, biskup de Roo, zemřel 1. února ve věku 97 let.  Jeho pohřební mše se konala v katedrále svatého Ondřeje ve Victorii.

Obřadu se zúčastnil kardinál Michael Czerny, úřadující prefekt Dikasteria pro podporu integrálního lidského rozvoje, který místní katolické komunitě předal soustrast a požehnání papeže Františka.

Silný zastánce sociální spravedlnosti

Biskup Remi De Roo se narodil v roce 1924 ve Swan Lake v Manitobě v rodině s osmi dětmi, v roce 1950 byl vysvěcen na kněze a ve věku 38 let jej papež Jan XXIII. jmenoval biskupem ve Victorii, čímž se stal nejmladším biskupem na světě té doby. Následně se zúčastnil všech čtyř zasedání II. vatikánského koncilu v letech 1962-1965, která hluboce poznamenala jeho vyhraněné názory na církev, zejména na roli laiků, žen, kněžský celibát a preferenční volbu pro chudé. Po celou dobu svého působení udržoval úzké vztahy s místními domorodými komunitami.

Byl silným zastáncem sociální spravedlnosti při tvorbě veřejné politiky, působil jako předseda výboru kanadských biskupů pro sociální spravedlnost a byl hlavní hybnou silou prohlášení kanadských biskupů z roku 1983 "Etické úvahy o hospodářské krizi". V tomto dokumentu se uvádí, že "cíl sloužit lidským potřebám všech lidí v naší společnosti musí mít přednost před maximalizací zisku a růstu".

Obhajoval sociální a ekonomickou spravedlnost a zároveň se důrazně stavěl proti potratům.  V roce 1968 vystoupil před federálním výborem, který zvažoval reformu potratového zákona, a vyzval jej, aby projevil "úctu k životu", přičemž vyjádřil hluboké znepokojení církve, "že příliš otevřená zdravotní klauzule může vyústit v rozsáhlou neúctu a útok na život nenarozeného dítěte".

Úloha biskupa De Roo na II. vatikánském koncilu

Přestože biskup De Roo vzbudil v církvi určitou kritiku za své pokrokové a někdy kontroverzní názory a musel se omluvit za špatná investiční rozhodnutí učiněná v jeho diecézi v 80. a 90. letech 20. století, byl široce uznáván a oceňován za svou roli ve II. vatikánském koncilu a za svého prorockého ducha.

To připomněl i kardinál Czerny. "Byl složitý, kontroverzní a až do konce věrný svému přesvědčení," řekl. "Především byl koncilním otcem, který následujících 55 let zasvětil neustálému znovuobjevování toho, co znamená žít jako koncilní křesťan a jako koncilní církev ... a nyní skutečně jako církev synodální."

"Jeho koncilní přesvědčení nacházelo vyjádření v různých směrech, ale především se konkretizovalo v jeho neustálé blízkosti, setkávání a angažovanosti. Věřil, že církev v Kanadě by se měla zbavit své instinktivní podezíravosti vůči modernímu světu a místo toho se vždy snažit o dialog se současnou kulturou, doprovázet cestu probíhající kulturní a sociální transformace a osvěcovat společnost živoucí podstatou evangelia."

Přátelství s domorodými národy

Kardinál Czerny dále vyzdvihl klíčové prvky pastoračních rozhodnutí biskupa De Roo. Jeho přátelské pouto s domorodými komunitami, jeho závazek prosazovat sociální spravedlnost, jeho prosazování role laiků v církvi, zvláště žen, a péči, kterou věnoval ordinovaným duchovním, kteří se rozhodli opustit službu.

Česko-kanadský kardinál dále poznamenal, že biskup De Roo byl povzbuzením k tomu, abychom dbali výzvy Druhého vatikánského koncilu, abychom pečlivě zkoumali "znamení doby", otevřeli se dialogu a neodsuzovali.

"Připomeňme si, že kolegialitu tvoří především blízkost, otevřenost dialogu, trpělivost a srdečné přijetí, které neodsuzuje; že příslušnost k církvi se dnes více než kdy jindy zakládá na věrnosti koncilu a na pozornosti k lidskému srdci, ke společenství, ke společnému domovu, s ušima a očima pozornýma ke "znamením času", která neustále odhalují přítomnost toho, který má přijít; že znovuobjevení synodality musí vnést novou energii do každé oblasti pastorační odpovědi: V této oblasti je třeba se zaměřit na katechetiku, liturgii, rodinu, zaměstnanost, spravedlnost, kulturu, sociální život, charitu..."

"Připomeňme si také – dodal –, že pokud se přidružujeme k elitám, místo abychom důvěřovali Pánu a rozhodli se pro chudé; pokud se pro jistotu choulíme ve vlastních uzavřených skupinách, místo abychom vyšli na existenciální periferie; pak se ocitáme daleko od Božího lidu a mimo skutečné společenství s katolickou církví."

Kráčet po cestách lidí naší doby

Nakonec připomněl podobnosti mezi pastoračním přístupem biskupa De Roo a učením papeže Františka a připomněl zejména jeho slova skupině italských katechetů, které přijal na audienci 30. ledna a v nichž papež vyzval k misijním společenstvím, která "kráčejí po cestách lidí naší doby", "umí přistupovat k lidem zraněným životem" jako milosrdný Samaritán a "nebojácně vést dialog s těmi, kdo mají jiné názory".

"Na přímluvu našeho milovaného předchůdce je – i s rizikem, že budeme jednou za čas tak trochu dráždit – přijímejme je s pevným odhodláním a nehasnoucí nadějí!", uzavřel kardinál Czerny.    

 

(vac)

14. února 2022, 12:10