Hledejte

Papež František na Lesbu Papež František na Lesbu 

Pohled na církev v Řecku před papežovou návštěvou

Po návštěvě Kypru ve dnech 2.-4. prosince se papež František vydá do Řecka, kde navštíví Atény a ostrov Lesbos, který navštívil v roce 2016. Nabízíme pohled na katolickou komunitu v této většinově pravoslavné zemi a na výzvy, kterým dnes místní katolická církev čelí.

Lisa Zengarini – Vatican News

Pravoslavná církev hrála v řeckých dějinách významnou roli. Příslušnost k této církvi, která je od roku 1850 autokefální (církevně nezávislá), byla stanovena jako znak řecké etnické identity v první ústavě na počátku 19. století, kdy Řecko získalo nezávislost na Osmanské říši.

Pravoslavná církev

Její prvenství bylo potvrzeno v následujících ústavách a také v nové demokratické ústavě z roku 1974, která stanovila pravoslavnou církev jako "převládající" náboženství v zemi, i když uznává náboženskou svobodu pro všechna vyznání. K řecké pravoslavné církvi se dodnes hlásí 90 % Řeků, i když ne všichni jsou praktikujícími věřícími.

K náboženským menšinám patří katolíci, protestanti, anglikáni a také muslimové (1 %) soustředění na hranicích s Tureckem a malá židovská komunita.

Oficiální údaje o počtu katolíků

Podle posledních údajů Vatikánu tvoří katolíci, především latinského obřadu, 1,2 % obyvatelstva (tj. 133 000 z přibližně 11 milionů obyvatel), z nichž většina nejsou etničtí Řekové. Místní údaje však uvádějí vyšší počet, včetně několika tisíc přistěhovalých pracovníků s dočasným povolením k pobytu, uprchlíků a žadatelů o azyl. V roce 2018 řeckokatolická církev odhadovala, že v zemi žije až 400 000 katolíků.

Mnoho cizinců

Nejpočetnější skupiny cizinců tvoří Poláci (40 000) a Filipínci (45 000). Kromě toho se v důsledku války výrazně zvýšil počet katolíků z Blízkého východu, konkrétně z Iráku a Sýrie. Mezi další etnické skupiny patří Albánci, Bulhaři, Ukrajinci a Arméni. Imigrace navíc způsobila nárůst katolíků východního obřadu.

Významné katolické komunity se nacházejí na Kykladských ostrovech (zejména na Syrosu a Tinosu) a také na Korfu, v Patrasu, Giannitse, Soluni, Kavale, Volosu a v několika dalších městech pevninského Řecka.

Pastýřské výzvy

Místní církev vykonává intenzivní pastorační a sociální činnost. Geografická rozptýlenost katolické komunity a její různorodé složení uprostřed klesajícího počtu místních povolání však tuto práci činí náročnější.

Přistěhovalectví nepochybně obohatilo místní církev, ale vyžaduje také zvýšené lidské a finanční zdroje, aby bylo možné uspokojit rostoucí pastorační a sociální potřeby a také integrovat nově příchozí do místních farních společenství.

Přetrvávající hospodářská krize, která zemi zasáhla od roku 2009, tyto obtíže ještě prohloubila. Zpřísnění fiskální politiky, které na Řecko uvalila takzvaná "evropská trojka" (MMF, ECB a Evropská komise), zatížilo také finance katolických diecézí, farností a charitativních organizací, které se zabývají podporou chudých řeckých rodin a také tisíců přistěhovalců a uprchlíků, kteří utíkají před válkou a chudobou.

Vzhledem ke zvýšeným výdajům a nižším darům při nedělních mších musí katolická církev (která na rozdíl od pravoslavné církve nepožívá státní podpory) platit ve srovnání s minulostí podstatně vyšší daně.

Aktivní role v podpoře nejzranitelnějších

Řečtí katoličtí biskupové na tyto potíže opakovaně upozorňovali a kritizovali také úspornou politiku nařízenou Bruselem, která zvýšila chudobu v celé zemi, jak potvrzuje místní síť Caritas.

Řecká Caritas ve spolupráci s Caritas Internationalis a dalšími katolickými charitativními organizacemi skutečně stála v první linii při reakci na krizi a při podpoře potřeb chudých a nejzranitelnějších, včetně migrantů na ostrovech v Egejském moři a v pevninském Řecku. Tato práce pokračuje i během pandemie Covidu-19.

Ekumenické vztahy

Ekumenické vztahy mezi katolickou a většinovou pravoslavnou církví v Řecku zaznamenaly v posledních letech určitý pokrok. Významným krokem vpřed byla jubilejní pouť svatého Jana Pavla II. po stopách svatého apoštola Pavla v roce 2001.

Byla to vůbec první návštěva římského papeže v zemi. Vrcholem této historické události byla papežova žádost o odpuštění za křižácké vyplenění Konstantinopole v roce 1204 a podpis společného prohlášení o křesťanských kořenech Evropy s řeckým pravoslavným primasem Christòdoulosem 4. května 2001.

Snaha o užší spolupráci

Od té doby Svatý stolec a Řecká autokefální církev usilují o užší spolupráci v pastorační oblasti a v praktických otázkách společného zájmu, zejména v souvislosti s Evropskou unií. Svědčí o tom i společné prohlášení, které podepsali papež František, řecký pravoslavný primas Ieronymos II. a konstantinopolský patriarcha Bartoloměj I. během své návštěvy uprchlického tábora Moria na řeckém ostrově Lesbos 16. dubna 2016.

V tomto prohlášení se tři církevní představitelé připojili k výzvě mezinárodnímu společenství, aby "využilo všech prostředků k zajištění toho, aby jednotlivci a komunity, včetně křesťanů, zůstali ve své vlasti a požívali základního práva na život v míru a bezpečí", a zároveň se zavázali "pevně a z celého srdce" zintenzivnit své úsilí "o podporu plné jednoty všech křesťanů".

Nedávno prefekt Kongregace pro východní církve kardinál Leonardo Sandri při příležitosti své návštěvy Řecka v listopadu 2019 zopakoval naději Svatého stolce na větší spolupráci mezi oběma církvemi, zejména ve službě charity a při prosazování křesťanských hodnot v řecké společnosti.

 

(vac)

27. listopadu 2021, 09:47