Synod migrantské církve v muslimské zemi

List uvedený mottem z knihy proroka Zachariáše: „Chceme jít s vámi, neboť jsme slyšeli, že s vámi je Bůh“ (Zach 8,23) vyzdvihuje význam společné pouti na synodální cestě. „Na synodálním procesu se mají aktivně podílet všichni věřící“, upozorňuje mons. Hinder, který synodální cestu vikariátů severní a jižní Arábie zahájí 15. října v katedrále svatého Josefa v Abú Dhábí.

„Jsme místní církev“, vysvětluje vikář pro Arábii, „která zvláštním způsobem ukazuje ráz poutnictví a katolicity“. Jsme neustále na pouti, „protože nemáme občanství v zemích pobytu“ a „žijeme bez záruky trvalého pobytu po celý život“. A katolicita je zde hmatatelná, protože „většinu našich farností tvoří věřící z mnoha jazykových skupin a tradic“, jak o tom vyprávějí Skutky apoštolů, když hovoří  „o rozmanitosti národů“ při prvních Letnicích.

Mezi témata, která mons. Hinder ve svém pastýřském listu otevírá, náleží svátostný život během pandemie a po ní, formace dětí, mládeže a dospělých, různé služby církve, vztahy mezi kněžími a laiky, péče o rodiny a problémy křesťanského manželství. Zabývá se rovněž pomocí chudým a potřebným lidem, mezináboženskými vztahy, účastí laiků na životě farností, elektronickými médii a sociálními sítěmi v evangelizaci. „I když nemůžeme všeho dosáhnout najednou, je vždy lepší začít skromně, než zůstat nečinný a postrádat osobní zapojení“, podotýká švýcarský kapucín.

Podle biskupa Hindera je „synodalita lidský a duchovní proces, který zahrnuje vzájemné naslouchání a v němž se každý může něco naučit“. Jak dodává, synodalita se dotýká „samotné podstaty církve“ a „zaměřuje se na evangelizaci“. „Synoda není místem na prosazování vlastních myšlenek či programu, ani systémem na vyrované zastopení a kvóty, nýbrž zapojuje všechny pokřtěné do rozlišování Boží vůle a naslouchání Duchu svatému pro církev ve třetím tisíciletí“, uzavírá apoštolský vikář pro jižní Arábii.

(jag)