Karedrála sv. Olafa v Trondheimu v Norsku. Karedrála sv. Olafa v Trondheimu v Norsku. 

Návštěva nejsevernější farnosti na světě

Cílem německého Bonifatiuswerku je podpora církve v diaspoře. Její generální sekretář, monsignor Georg Austen, právě navštívil nejsevernější farnost na světě. V rozhovoru informuje o chudé, ale rostoucí mezinárodní církvi.

V rozhovoru s Martinem Mölderem z kolínského katedrálního rozhlasu monsignor Georg Austen říká:

Jsem v Hammerfestu, asi tři hodiny jízdy od Severního mysu, a za skvělého počasí se dívám na severní Atlantik.

Tady nahoře ve farnosti Alta, což je název města v prelatuře Tromsö, začala misie na severním pólu. V této nejseverněji položené farnosti na světě můžete vidět, jak žije církev v diaspoře. Je velmi příjemné zažít zde světovou církev - do farnosti, která je asi jedenapůlkrát větší než Švýcarsko a má asi 1400 katolíků, patří 70 národů. V celé prelatuře Tromsö, která je o polovinu menší než Německo, žije asi 7 500 katolíků, což jsou asi dvě procenta obyvatel. Velmi mezinárodní a mladá, ale materiálně chudá církev v bohaté zemi.

Zmínil jste se o tom. V roce 1855 vznikla misie na severním pólu, apoštolská prefektura, která se starala o víru na sever od polárního kruhu. V té době již existovala farnost svatého Michala, která tam byla "závislou farností". Co to znamená?

Měla to být farnost s vlastní kaplí a tehdy se zjistilo, že to moc nefunguje. A nyní byl v Altě postaven nový kostel. Zde stále hrají roli velké vzdálenosti. Je to takříkajíc samostatná kaplanská farnost v rámci farnosti Hammerfest, podobně jako Kirkenes na ruské hranici.

Dnes žije v Altě asi 400 katolíků. Navštívil jsem kostel, který můžeme podporovat i díky dárcům z Bonifatiuswerku. Byli tam velmi šťastní. Kostel byl vysvěcen před dvěma lety - je velmi krásný. V prelatuře Trondheim působí celkem 11 kněží, z nichž žádný není rodilý Nor.

Od úterý jste v Norsku. Mimo jiné jste navštívil karmelitánský klášter a klášter sester alžbětinek v Tromsø a setkal jste se také s tamním biskupem. Co vám řekli?

Nejprve jsem navštívil karmelský klášter "Totus Tuus" a pak komunitu Elizabeth, což je další řeholní společenství. Je to klášter modlitby, kam přichází mnoho lidí - nyní i kvůli pandemii. Lidí je tu samozřejmě velmi málo - na kilometr čtvereční tu žije asi jeden a půl člověka. Jsou to však velmi důležitá místa zde v diaspoře, kde katoličtí křesťané žijí v menšině. Je to místo modlitby, kam přicházejí v rámci dobrého společenství i mnozí křesťané luteránské církve, kteří tvoří asi 90 procent obyvatel.

Informoval jste o tom, jak zde katolická církev v malém měřítku roste - především jako církev migrantů, jako církev uprchlíků. To je to, co dělá církev výjimečnou. Ale také jste nám řekl, že je těžké tyto věci u nás podporovat, protože zde neexistuje církevní daňový systém jako v Německu. Určitá pomoc je poskytována prostřednictvím státní podpory. Především je však třeba vyjádřit velkou vděčnost dárcům v Německu.

Velkým problémem je jazyk a také velké vzdálenosti. Například včera jsem byl na bohoslužbě v kostele směrem k Severnímu mysu. Jeli jsme tam přes dvě hodiny. Jedná se o malé společenství, kde více než 50 procent obyvatel pochází z Polska. Další zemí jsou Filipíny. Je velmi hezké vidět, že tam lidé rostou společně. Problémem, který je spojuje, je však jazyk.

Nejedná se o dovolenou, jste tam ve funkci generálního tajemníka Bonifatiuswerku. Co si již nyní odnášíte s sebou - co se týče úkolů a inspirace pro práci Bonifatiuswerku?

Ano, můžeme to podpořit pouze v partnerství. Ale jak jsem řekl, velkým problémem jsou vzdálenosti. Druhým problémem je především to, jak mohou ti, kteří pracují v pastoraci - a to jsou především kněží, 11 kněží, kteří pocházejí z různých národů, hlavně z Polska - získat podporu, aby mohli být pastoračně aktivní.

A jak lze této tváři světové církve dát obrysy? A jak lze realizovat charitativní úkoly, které jsou právě teď potřebné - kvůli pandemii, ale také kvůli migraci? Jak lze přijmout mnoho lidí, kteří zde hledají domov, zejména v církvi? A jak zde můžeme posílit některá místa - ať už jde o kláštery, kostely nebo farnosti?

Je to výzva, které čelíme v menšinové, rostoucí a mezinárodní církvi, která se stále více snaží postavit na vlastní nohy i po materiální stránce.

(Martin Mölder, domradio - VNS)

13. srpna 2021, 12:06