Katolická komise pro migraci: rozšířit globální solidaritu

Oběti této chronologicky poslední nešťastné události, mezi nimiž nechyběly ženy a děti, zvýšily již beztak smutný počet více než 1 140 úmrtí migrantů, kteří se v letošním roce pokoušeli doplavit do Evropy. Generální sekretář Mezinárodní katolické komise pro migraci, mons. Robert Vitillo, v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas upozorňuje, že „tragická úmrtí migrantů jsou globálním jevem, který bohužel příliš mnoho lidí zcela ignoruje“. Všem těmto lidem, kteří opouštějí zemi svého původu kvůli „absenci právního státu, závažným klimatickým změnám, nedostatku potravin a čisté vody, nemožnosti vykonávat důstojnou práci za spravedlivou odměnu či kvůli obchodu s lidmi“ poskytuje katolická migrační komise základní pomoc, jak na národní, tak diecézní a farní úrovni.

Jak Mezinárodní komise pro migraci pomáhá?

Svým členům tato organizace, přímo napojená na Svatý stolec, zprostředkovává aktuální informace o globálních a regionálních migračních tendencích a podporuje je ve vzájemném sdílení.

Mezinárodní katolická komise pro migraci, kterou roku 1951 založil papež Pius XII., zároveň ve spolupráci s OSN a jinými mezivládními organizacemi reaguje na celosvětové migrační krize. Mons. Vitillo seznámil například s jejími humanitárními programy v Jordánsku, Pákistánu a Malajsii, které kromě dodávek potravin, léků či platby nájemného zajišťují rovněž lékařskou a psychologickou péči, bezpečná místa pro růst a vývoj dětí, podporu obětem sexuálního a genderově podmíněného násilí. Komise zároveň investuje do školního vzdělávání dětí i dospělých a odborné přípravy, aby migranti mohli pracovat v různých řemeslných dílnách.

Komise se podílí na přesídlování a integraci migrantů

Katolická migrační komise se kromě toho zapojila do procesu přesídlování migrantů. „Z 85 milionů migrantů“, vysvětluje monsignor Vitillo, „má možnost trvalého přesídlení do třetí země jen asi 1 %“. Z tohoto důvodu Komise spolupracuje s místními samosprávami v Evropě a ve Spojených státech, aby „usnadnila a připravila žádosti o přesídlení do těchto zemí“. Konkrétně tato katolická organizace zajišťuje první kontakty s uprchlíky a přípravu požadované dokumentace, pomáhá státním úředníkům, organizuje nezbytné lékařské prohlídky a cestu uprchlíků do nových míst, jakmile je žádost o přesídlení přijata. Důležitá je také „kulturní orientace“, aby se kandidáti na přesídlení „dozvěděli o cílové zemi, možnostech hledání práce i o svých právních povinnostech“.

Mezi další služby poskytované katolickou migrační komisí náleží „vysílání odborníků na právní a sociální ochranu do padesáti zemí světa, aby pomáhali agenturám OSN v jejich práci a podporovali vlády zemí, kde uprchlíci poprvé požádají o azyl, při posuzování potřeb migrantů a uprchlíků a identifikaci těch obzvláště zranitelných.“ Kromě toho komise „podporuje integraci migrantů v hostitelských zemích, včetně přístupu k jazykovému vzdělávání, odborné přípravě a hledání důstojné práce“. V Evropě komise „organizuje školení a výměnu zkušeností zejména s obcemi, náboženskými společenstvími, nevládními organizacemi a občanskou společností“, aby „tyto subjekty lépe chápaly přínos, jaký migranti a uprchlíci přinášejí hostitelským komunitám“. „To je zvláště důležité na evropském kontinentu“, vyzdvihuje mons. Vitillo, „kde se výrazně zvyšuje počet starších lidí, zatímco klesá počet mladých. V tomto případě totiž migranti a uprchlíci mohou dynamicky přispívat k ekonomice a přinášet mnoho dalších výhod pro obecné blaho společnosti“, protože – „jak často říká papež František – integrace je obousměrná: uprchlíci a migranti s sebou přinášejí zvláštní dovednosti, kulturu, víru a tradiční a rodinné hodnoty“, které „podstatně obohacují hostitelskou společnost“.

Role katolických organizací v pomoci migrantům a mezináboženská spolupráce

Pokud jde o specifičnost katolických organizací působících na poli migrace, zdůrazňuje mons. Vitillo, že „východiskem je víra a její hodnoty“. Jak podotýká, „katolická církev nás zavazuje k tomu, abychom přijímali, chránili, podporovali a integrovali migranty, uprchlíky, vnitřně vysídlené osoby a osoby, které přežily obchodování s lidmi, jak naznačuje papež František. Každý člověk má totiž svou vlastní důstojnost Božího dítěte a jako takový má být přijímán“.  

Generální sekretář Mezinárodní katolické komise pro migraci konečně poukazuje na zásadní mezináboženskou spolupráci, jejímž cílem je „vytvořit společnou platformu s přibližně 3 000 nevládními organizacemi“, která by se dožadovala spravedlivé migrační politiky ve společenském sektoru a na politické úrovni. Mezináboženská spolupráce hraje zásadní roli vzhledem k tomu, že „většina přímých humanitárních, ochranných a přesídlovacích služeb Katolické migrační komise se poskytuje v zemích, kde jsou křesťané menšinou“, uvedl mons.Vitillo.

Učení církve ve vztahu k migrantům a uprchlíkům

S poukazem na „rostoucí nacionalismus, který vnímáme ve společnostech po celém světě“, generální sekretář Mezinárodní katolické komise pro migraci opakuje časté výzvy papeže Františka: „Setkávejme se s Ježíšem v každém migrantovi a uprchlíkovi a ve všech lidech, kteří jsou na periferii nebo jsou takzvanou tradiční společností přehlíženi a odmítáni“. Katolíci by do svého života z víry měli hlouběji „začlenit církevní nauku o vztahu k migrantům a uprchlíkům“ a nezapomínat, že „mnozí jejich předkové sami emigrovali kvůli pronásledování, politickým nepokojům a občanským sporům nebo za lepšími ekonomickými podmínkami“.  Je snadné označit migranty a uprchlíky za „problém“, uzavírá mons. Vitillo, „když je ale skutečně poznáte a pochopíte, že mají stejné touhy a potřeby jako my, zmizí odpor a odmítání a rozvine se vzájemná láska bratrů a sester v jediném Bohu“.

(jag)