V Madridu první krok k beatifikaci Carmen Hernandézové
Právě postulátor Metola předal v pondělí večer žádost o zahájení procesu (supplex libellus) madridskému arcibiskupovi, kard. Osorovi, a to veřejně v katedrále Almudena, tedy na témže místě, kde se v červenci 2016 konaly pohřební obřady Carmen Hernandézové. Kardinál Carlos Osoro Sierra poznal tuto ženu osobně a přál si, aby úkon předání žádosti, většinou soukromý, proběhl v závěru vzpomínkové bohoslužby, která se konala za hojné účasti věřících shromážděných jak v katedrále, tak na venkovním prostranství. Svazek, který madridský arcibiskup obdržel a který se bude postupně obohacovat o další svědectví, již obsahuje více než šestnáct tisíc dokumentů, vztahujících se k životu a spiritualitě kandidátky na svatořečení, počínaje evangelizačním dílem, jemuž se Carmen Hernandézová spolu s Kikem Argüellem věnovala v šedesátých letech minulého století na madridských periferiích mezi Cikány, kriminálníky a marginalizovanými lidmi.
„Předkládáme již publikované Carmeniny spisy. Není jich moc – kromě Deníků z let 1979-81, které zveřejnilo nakladatelství Španělské biskupské konference v roce 2017, je to ještě několik dalších svazků. Největší část tvoří nástiny katechezí, přepisy setkání, která Carmen prožívala společně s Kikem a otcem Mariem, tedy mezinárodním týmem Neokatechumenátní cesty. Z těchto katechezí a úvah jsme shromáždili množství materiálu, více než šest tisíc stran. Pak zde najdeme soukromé Carmeniny poznámky, které si zapisovala na různé lístky v jakoukoli denní či noční hodinu. Carmen si vedla každodenní – a každonoční – záznamy, a to i po namáhavých dnech anebo zdlouhavých cestách. Budila se už za úsvitu, aby sepsala, co se jí přihodilo. Ohromily nás také četné studie a rešerše, náčrty, poznámky o církevních otcích, původu svátostí, zejména eucharistie, kořenech židovských Velikonoc. Projevoval se u ní skutečný badatelský přístup, snažila se před každým vystoupením dobře připravit. Kiko více mluvil, Carmen spíše psala. V mnoha knihách z její knihovny, která obnáší zhruba pět tisíc svazků, jsme našli vepsané červené K. Byly to knihy, které chtěla předat Kikovi, aby si je přečetl a prostudoval.“
Ze spisů spoluzakladatelky Neokatechumenátní cesty vycházejí najevo lidské stránky Carmen Hernandézové, pokračuje postulátor Carlos Metola:
„Když byly zveřejněny její Deníky, Kiko Argüello uznal, že neznal tuto její utajovanou část, ačkoli s ní sdílel více než padesát let života. Dosud odhalujeme tato skrytá hlediska, onu téměř mystickou stránku její osobnosti, která ji vedla k tomu, aby si v noci zapsala: „Nakonec jsme vždy sami…Ježíši, můj milovaný, mám tě ráda“. Po některých dnech, kdy třeba prožila setkání s papežem, vyslání rodin do misií, zkrátka mimořádné chvíle, si večer zaznamenala: „Jsem naprosté nic. Hledám jenom věčný život“. Její důvěrnost ke Kristu byla překvapující. „Chci jenom tebe“, opakuje se často v jejích zápiscích, které se skoro podobají milostnému románu.“
Jedním z aspektů, které si zaslouží prověření v beatifikačním procesu, bude hrdinství, s jakým prožívala „putovní evangelizaci“, podotýká dále postulátor.
„Chtěla se již stáhnout, hlavně ke konci života, když už byla nemocná, s otevřenými ranami na noze. Až do konce ale zůstala po Kikově boku, ačkoli již síly ubývaly, a zcela se vydala při hlásání kérygmatu. Zapisovala si, že to těžce zvládá, ale dělá to z lásky k Pánu“.
Supplex libellus, žádost o otevření beatifikační kauzy, obsahuje rovněž první svědectví o milostech obdržených na Carmeninu přímluvu.
„Kromě oficiálních svědectví lidí z různých zemí, kteří žili v její blízkosti a budou vypovídat před církevním soudem, je zde svědectví Božího lidu o šířící se pověsti svatosti. Ke hrobu Carmen Hernandézové v madridském semináři Redemptoris Mater v těchto letech přišlo nejméně 40 tisíc lidí, kteří zanechali více než 25 tisíc žádostí o modlitbu na její přímluvu. Dostali jsme více než půldruhého tisíce potvrzení o vyslyšených prosbách a obdržených milostech. Mnohé se týkají nevysvětlitelných uzdravení a více než třetina se vztahuje k těhotenstvím – u žen, které nemohly mít děti, anebo měly rizikový průběh těhotenství či porodu, ale nakonec vše dobře dopadlo. Každý den docházejí nová svědectví od lidí, kteří zdaleka nepatří jen k Neokatechumenátní cestě, ale oslovilo je Carmenino svědectví“.
Uzavírá Carlos Metola, postulátor právě zahájené kauzy Carmen Hernandézové.
(jag)