Před 800 lety se v Assisi setkali František a Antonín

“Rohožkové kapituly” se účastnil také mladý bratr Antonín. Právě tehdy poprvé slyšel na vlastní uši Františka, který byl tehdy již velmi nemocný a zatížený mnoha povinnostmi. Osobní setkání s Prosťáčkem z Assisi zpečetilo v srdci mladého Portugalce touhu po františkánské cestě svatosti. V dalších letech spolu oba světci udržovali listovní kontakt. František napsal Antonínovi například potvrzení, že smí vyučovat bratry teologii. Připojil však varování, aby se tak nedělo na úkor modlitby.

“Bohužel si tyto dva velké světce spojujeme jen zřídkakdy. Antonín je vnímán jako vynikající kazatel a teolog, odborník přes zázraky, tak trochu odděleně od františkánské spirituality. To však není pravda. Ideál františkánské chudoby žhnul v Antonínově duši a právě touto cestou se chtěl připodobnit Kristu,” zdůraznil pro Vatikánský rozhlas arcibiskup Domenico Sorrentino, biskup Assisi, který v sobotu vedl modlitbu před novým relikviářem sv. Antonína.

“František a Antonín v sobě nesou zvláštní půvab, proto se k nim cítíme tak blízko. Při rozhovorech s františkány tady v Assisi někdy říkám, že pokud chceme dnes současným lidem předávat učení sv. Františka, tak z deseti vyslovených vět má devět patřit Ježíši a jenom jedno Prosťáčkovi. František a Antonín toužili právě po tom, “ztratit se” v Ježíši. Mnoho aspektů jejich poselství zůstává aktuálních. Vezměme si téma ochrany našeho společného domu, Stvoření. Oba tito světci měli v této věci intuici a předjímali ho. Jejich učení má ale také následovníky v dnešních svatých. Když v chrámu Obnažení mluvím o bl. Carlu Acutisovi, který je tam pohřben, je zřejmé, že to co učinil František dokázal Carlo přeložit do dnešní doby… Co máme udělat, abychom se vstoupili do Františkovy a Antonínovy škoky? Stačí se do ní pokorně zaposlouchat a pochopit  , že to, co říkali a dělali v kultuře své doby a ve svém sociálním kontextu, je uskutečnitelné také dnes, v perspektivě a jazyce naší doby.”

(job)