Sestra Narjis: Náš ritus uchovává zpěvy v Ježíšově řeči

V Bagdádu sloužil papež poprvé liturgii v chaldejském obřadu, který má počátky raněkřesťanské éře v Babylonii. Její jazyk se vyvinul z aramejštiny, řeči, kterou mluvil Ježíš. Upozorňuje na to sestra Narjis z irácké kongregace Dcer Nejsvětějšího srdce Ježíšova. Pochází z Bagdádu a v této chvíli studuje na Papežském institutu sakrální hudby, kde usiluje o zachování hudební tradicé své církve, která – jak zdůrazňuje – vyrůstá z prvního století a je zakořeněna v perské tradici. Traduje se, že její inspirací byl andělský zpěv, který uslyšel prorok Izaiáš, a později také sv. Jan ve svém Zjevení.

“Naše hudba je velkým pokladem. Pochází z prvních století křesťanství. Naše liturgie se utvářela v aramejštině a teprve později  byla přeložena do arabštiny. Jejími tvůrci jsou otcové církve, mezi nimi také na západě známý sv. Efrém.  Jak liturgie, tak i zpěv vyrůstají z východní teologie. Zpěv vychízí z dialogu mezi věřícími a Kristem a uvádí do hlubokého sjednocení s Pánem. Po hudební stránce spočívá jeho specifičnost mimo jiné v tom, že se v něm do dnech zachovaly čtvrttóny, které se v západní hudbě běžně neobjevují. Naše zpěvy přežily v ústní tradici a kněží je posléze zapsali. Dnes je třeba najít způsob, jak zachovat tuto velkou a pradávnou tradici, abychom o ni nepřišli a mohli ji předat budoucím pokolením.”

(job)