Mistr od svatého Bartoloměje: druhý exerciční impuls

Nejprve vám nabídnu jednu z poznámek, ve které Mistr od svatého Bartoloměje píše svému žáku o tématu spirituality jako takové, tedy o duchovním životě:

„Jsi syn Boží. Postarej se tedy o to, aby ses osvobodil od strachu i úskoků, které odpovídají spíše situaci sluhy. Duchovní život je dílem Ducha svatého, který otevře tvoje oči a naučí tě vidět věci jinak. Očistí tvůj zrak a budeš tak moci opustit každou touhu na něčem lpět. Zjistíš, že ve skutečnosti už je všechno tvoje a ty že jsi Kristův a Kristus je Boží. Duch svatý osvítí tvoji mysl moudrostí, která pochází shůry a ve svém srdci nalezneš pokoj, který ti nikdo nemůže vzít. Začni se tedy učit od toho Ducha, který už byl vlit do tvého srdce. Hlavně ať se ti nestane, aby ses chtěl stát se dokonalým způsobem, který odpovídá tvé představě. Tak by ses vydal na cestu, která vede ke zklamání, protože propast mezi naší schopností a předsevzetími zůstane nepřekonatelná. Bůh po tobě nechce, abys byl jiný, než jaký už jsi. Bůh ti dal schopnost žít v Kristu. Copak neříká apoštol Pavel, že v něm se pohybujeme, žijeme a jsme? Tento apoštol, který si byl vědom toho, že byl sám pronásledovatelem církve, říká: “Nežiji už já, ale žije ve mě Kristus.” Co víc si přát, než nacházet se v Bohu? Jsi syn! Tato jistota musí ve tvém srdci a v tvé mysli zapustit kořeny“.

V další poznámce nacházející se v tomto znovuobjeveném barokním itineráři spirituality se jedná o pobídku jednomu z mnichů, která mu má připomenout, že studium teologie a filozofie může být slepou uličkou, a je proto nutné nezanedbávat to, čemu říkáme obyčejný život a obyčejná práce, kde se nám dostává poznání Boha ve stejné míře jako ve studiu a zbožnosti. V následujícím napomenutí tedy Mistr od svatého Bartoloměje nabádá svého žáka ke hledání a nacházení Boha ve všech věcech. Svému žáku píše:

„Mnozí, kteří tlučou na bránu kláštera, nedočkavě touží po nalezení Boha a myslí si, že toho dosáhnou tím, že se budou věnovat studiu. O Božích věcech se dočtou z knih, kde je všechno vysvětleno zeširoka a do detailů. Občas je mezi nimi někdo, kdo opovrhuje obyčejnými pracemi a považuje je za ztrátu času. Jakmile se tito adepti zbaví práce, která jim byla přidělena, utíkají znovu, aby se opájeli moudrostí z minulosti. Takto se však dá upadnout do iluze. Tito lidé poměrně zakrátko dosáhnou značného vědění a dokážou obšírně odpovědět těm, kdo se jich na něco ptají. Takto ohromí jednoduché lidi, kteří si pletou skutečné poznání s krásnými řečmi. Neuvědomují si, že o Bohu umí říci jen to, co o něm již řekli druzí. Je to jako by znali jen jeho obraz, který předtím vytvořili zruční řemeslníci, ale oni sami se s ním nikdy nesetkali. Bůh se zjevuje tomu, komu chce, a všem, kdo ho opravdu viděli zblízka, dal zahlédnout pouze záblesk jeho nekonečné krásy. Bůh se ve skutečnosti dává poznat jen těm, kdo touží po důvěrném vztahu s ním a kdo mu dokáží naslouchat v tichu svého srdce. Ze zkušenosti víme, že opravdu poznat můžeme pouze ty, ke kterým máme důvěrný vztah a ke kterým cítíme upřímnou náklonnost. Celý náš život je školou, ve které se učíme hledat a nacházet Boha ve všech věcech. Když se budeš věnovat obyčejným činnostem, tak jak to sám Ježíš dělal během dlouhých let svého života, než začal veřejně působit, dá ti to Boha poznat o nic méně, než velké úvahy slavných učitelů“.

Další úryvek, který bych vám nyní rád nabídl, vypadá, že inspiroval papeže Františka k jeho poznámce, kterou měl tuto neděli (21.2.2021) na Náměstí svatého Petra před polední modlitbou. Obvykle totiž text jeho promluvy k lidem shromážděným na náměstí dostaneme o něco dříve, abychom ho mohli přeložit. Když má ale potom papež v okně Apoštolského paláce potřebu k připravenému textu ještě něco přidat, musíme tyto změny sledovat a do vysílání je připravit jako součást výsledného příspěvku. A právě tuto neděli, když jsem z naší zahrady nad náměstím sledoval papežovu promluvu, se stalo, že zvedl oči od připraveného textu a přidal komentář, který je zřejmě asociací na Mistra od sv. Bartoloměje. Jedná se o následující text, kterému autor dal nadpis „Jak získat vnitřní svobodu“.

„Ptáš se mě, jakým způsobem získat tuto planoucí svobodu. Nuže, svoboda je jistě darem Božím, nicméně předpokládá také lidské úsilí. Pokud tedy chceš dojít dokonalé svobody, zamiř do pouště. Čím dále se dostaneš, tím slabší bude hluk města, tím více uslyšíš hlas vánku, který vane, kudy chce. Podobně tvůj zrak už nebude tolik zahlcen pomíjivými obrazy, které zabírají tolik prostoru v životě člověka, který žije záležitostmi světa, nýbrž bude moci hledět to oné průzračné sféry samoty. Takto osvobodíš své srdce od útoků zla. Avšak až toto učiníš, budeš muset ještě bojovat s obrazy, které bydlí ve tvé vlastní paměti a táhnou tě zpět ke způsobu života, který chceš opustit“.

Tolik další impuls od znovuobjeveného Mistra od svatého Bartoloměje.

(vac)