Hledejte

Vatican News
Otec Luigi Maccalli Otec Luigi Maccalli  (ANSA)

Otec Maccalli: My misionáři jsme nebezpeční…

"Misionáři přerušují spirálu násilí skrze odpuštění. Také já jsem nabídl odpuštění těm, kdo mne věznili,“ říká otec Maccalli, misionář unesený v Nigeru v 17. září roku 2018 a před deseti dny propuštěný v Mali na svobodu.

Včera papež František při modlitbě Anděl Páně připomněl jeho osvobození, vybídl k modlitbě za misionáře, katechety a všechny ty, kdo jsou pronásledování a unášení v různých částech světa – a vyzval shromážděné k potlesku pro italského misionáře.

„Překvapilo mě to a dojalo, protože jsem právě sledoval přímý přenos. Moje sestra byla vedle mě a objala mne. Byla to opravdu silná chvíle, stejně jako všechna objetí, kterých se mi dostalo od prvního dne, kdy jsem přistál v Římě, od mé rodiny, mého městečka a nyní od papeže a celé církve. Nenacházím dost slov, abych poděkoval všem, kdo se za mě modlili a podpírali mě.“

Říká pro Vaticannews otec Gigi Maccalli, ze Společnosti afrických misií, původem z Madignana v cremonském provincii. Jak přiznává, stále ještě prožívá návrat a probírá se z toho všeho, co se událo. „Cítil jsem se jako válečný zajatec islámských fundamentalistů,“ dodává.  Mluví také o duchovní vzpruze, kterou mu v posledních čtyřech měsících zajetí přinášel hlas Vatikánského rozhlasu.

„Bylo to dlouhé, nekonečně dlouhé čekání. Ještě jsem si nedokázal srovnat myšlenky a pocity, stále ještě jsem ve fázi “přistávání”. Byla to pro mne opravdu silná zkušenost. Říkal jsem si, že mi ukradli dva roky misionářské práce, nyní si ale uvědomuji, že to byla dvě plodná léta, protože misie je Boží misií a je v dobrých rukou, v rukou Božích. Samozřejmě to, co jsem prožil, považuji za srovnatelné se zkušeností válečného zajatce, pocítil jsem na vlastní kůži nenávist a pohrdání, protože jsem představoval nepřítele, kterého je třeba porazit. Tato zkušenost vězení mi však dovolila poctít společenství se všemi nevinnými oběťmi násilí a válek. My misionáři jsme často snadným cílem pomsty a pronásledování v mnoha částech světa. Jsme nevinné oběti a svědkové světa, v němž je všeobecné bratrství možné. Řekl bych, že jsme dokonce nebezpeční, protože jsme vyzbrojeni nenásilím a věříme, že Shalom zvítězí nad zlem, věřím, že „spravedlnost a pokoj se políbí a pravda a láska se setkají“. Tak tedy svým životem – a někteří také mučednictvím – přerušujeme spirálu násilí a nabízíme všem odpuštění, jak jsem jej také já nabídl těm, kdo mne hlídali a drželi v poutech. Při pohledu na tyhle mladíky s kalašnikovem v ruce jsem si říkal: „Nevědí, co činí“.

Otec Gigi Maccalli vypráví o dnech v zajetí a významu společné i osobní modlitby, také v kontextu letošního tématu Světového misijního dne, mluvícího o „tkalcích bratrství“.

„Po těchto dvou letech sem přesvědčen a pevně věřím, že modlitba a společná modlitba  - slyšel jsem, že skupiny misionářů a celá diecéze se každý 17. den měsíce shromažďovala k bdění a modlitebnímu procesí – je nezbytným vláknem tkaniva pokoje a bratrství. A moje modlitba, na onom ztraceném místě v Sahaře, byla mou silou. Nic jiného jsem neměl. Unesli mě v pyžamu, vyrobil jsem si růženec z uzlíků na utrženém kusu látky a modlil jsem se každý den ráno a večer, svěřoval jsem se Marii rozvazující uzly. Myslím tedy, že plátno bratrství tkáme společně, my, misionáři, a vy, společenství, které nás vyslalo a podporuje nás modlitbou, náklonností a láskou.“

Písmo svaté sice na džihádistech nevyprosil, ale v posledních měsících mohl na malém rádiu sledoval vysílání z Vatikánu, pokračuje.

„Dovolte mi, abych všem poděkoval prostřednictvím vln Vatikánského rozhlasu, který mne doprovázel v posledních čtyřech měsících. 20. května nám dali malý radiový přijímač. Prozřetelnost zařídila, že to bylo v den mých narozenin. Samozřejmě býval bych byl radši, kdybych dostal zprávu o osvobození, na kterou jsme ještě museli čekat. Ale od té doby jsem poslouchal Vatikánský rozhlas každý večer a zejména v sobotu mi přinášel duchovní vzpruhu evangelia, které jsem neměl po ruce. Proto bych vám chtěl poděkovat za to, co děláte. A chtěl bych vám říci ještě mnohem víc, ale počkejme až přijedu do Říma a snad vás budu moci navštívit. Podporovali jste mě také vaším vysíláním, zpravodajstvím, kterému jsem žíznivě naslouchal, protože jste mi otevírali okno v mém zajetí. Naše izolace byla opravdu naprostá, bez jakékoli komunikace s vnějším světem. Děkuji tedy mnohokrát všem, kdo mne podporovali modlitbou – a děkuji Bohu. Bůh vyslyšel naši modlitbu.“

Říká otec Gigi Maccalli ze Společnosti afrických misií, propuštěný po dvou letech ze zajetí džihádistů.

(job)

 

19. října 2020, 17:20