O africkém živlu v Číně a v tamější církvi
Nejvíce to zažívá přístavní jihočínské město Kuang-čou (Guangzhou), česky známé jako Kanton, což je obrovská aglomerace se 14 miliony obyvatel, kde žije asi 60 tisíc katolíků, kterým slouží 20 kněží pod vedením místního biskupa Kan Ťün-čchiou (Gan Junqiu), jmenovaného Benediktem XVI. v roce 2007 a majícího také státní souhlas k duchovenské činnosti. O překvapivě dynamickém vlivu afrických katolíků informuje článek posledního čísla časopisu italských jezuitů La Civiltà Cattolica. Jak podotýká jeho autor, otec Spadaro, který tam rozmlouvá s francouzským teologem Michelem Chambonem, africká imigrace je důsledkem působení mnoha čínských firem na africkém kontinentu, poskytujících pak stipendia mladým zájemcům, kteří odcházejí do Číny, kde se učí jazyku, mandarínštině či kantonštině. Právě v Kantonu, v tamní neogotické katedrále je každou neděli možné vidět stovky Afričanů, kteří přicházejí na bohoslužbu. Pocházejí zejména z Nigérie, Keni, Kamerunu a Ugandy, a jejich přítomnost je nepřehlédnutelná. Scházejí se před kaplí lurdské jeskyně před nedělní bohoslužbou, a lze je vídat i během týdne v adorační kapli před Eucharistií.
Ve vzájemném soužití Číňanů s Afričany však v širším měřítku nechybějí, bohužel, ani napětí či nedůvěra vyvolaná také podílem afrických imigrantů na místní kriminalitě, poznamenávají autoři na stránkách časopisu italských jezuitů. Kantonská čtvrť Siao-pej, obývaná převážně Afričany nepožívá mezi Číňany valného mínění také proto, že jde většinou o mladé muže, a v Číně se, jak známo, v důsledku sociálního inženýrství, importovaného během sedmdesátých let z USA, vyskytuje vážný sociální problém nedostatku ženské populace, protože ve státní politice jednoho dítěte jsou právě počaté lidské bytosti ženského pohlaví upřednostňovanými oběťmi interrupcí. Navzdory tomu všemu je však dnes možné vidět v Kantonu na bohoslužbě i smíšené africko-čínské páry, ba dokonce i rodiny s dětmi. Jsou to právě afričtí imigranti, kteří svoje snoubenky přivedou vůbec poprvé do kostela, a právě ony nezřídka zvyšují počty tamějších katechumenů.
Afričtí katolíci přicházejí bez jakéhokoli misionářského mandátu či související finanční podpory a jsou mnohem flexibilnější než mnohé řeholní komunity, poznamenává šéfredaktor časopisu italských jezuitů, otec Spadaro. Nesou si však svoji víru, kterou sdílejí s každým, kdo se s nimi kontaktuje. Také jejich způsob navazování vztahů se zdejšími kněžími je na místní poměry nezvyklý. Narozdíl od domorodé populace jsou totiž mnohem bezprostřednější a extrovertnější, když přicházejí se svými požadavky na pastoraci a duchovní vedení, čímž pomáhají rozšířit i horizonty místních kněží. A tak zatímco se mnozí analytici a experti na církevní problematiku zaobírají zejména překážkami šíření víry v Číně - poznamenává k této situaci Gianni Valente na portále Vatican Insider - přicházejí tito křesťané ze vzdáleného černého kontinentu, aby se o ni bez jakýchkoli apriorních evangelizačních strategií dělili, a s největší pravděpodobností nevědí vůbec nic o existenci nějaké dohody mezi Svatým stolcem a Čínskou lidovou republikou ohledně jmenování biskupů.
(mig)
