Vatican News
Edvige Carboni Edvige Carboni 

Edvige Carboni – stigmatizovaná laička blahořečena na Sardinii

Zasvětila svůj život Bohu už v pěti letech, nedostala svolení vstoupit do řehole, ve třiceti letech se na jejím těle objevila stigmata. Své modlitby a utrpení obětovala především za spásu duší vojáků a za pád komunistického režimu v Rusku. Proslula také dalšími mimořádnými dary, kterými Bůh navštěvuje mystiky, jako je levitace či bilokace. Přesto o jejím životě slyšel jen málokdo. Řeč je o Edvige Carboni, sardské mystičce žijící v letech 1880 – 1952, kterou dnes v jejím rodném Pozzomaggiore papežovým jménem blahořečil prefekt Kongregace pro svatořečení kardinál Angelo Becciu.

Blahoslavená Edvige (Hedvika) Carboni pocházela ze skromných poměrů. Od dětských let cítila povolání k zasvěcenému životu, přesto na matčinu prosbu zůstala se svou rodinou. Absolvovala pouhé čtyři roky základní školy, aby mohla v domácnosti nahradit nemocnou matku a postarat se o své čtyři sourozence.

“V čem spočívá velikost této ženy? Pochopila, že důležité nejsou ani tak její krásné a svaté ideje, nýbrž přijmout a vzít za svou Boží vůli. Být svatý totiž nespočívá v následování svých, byť by svatých předsevzetí, ale ve vnímavosti k tomu, jaký plán má s tebou Bůh a v jeho následování, jako Maria,” říká kardinál Becciu.

Zvláštní znamení provázely Hedviku už od narození. Její matka například popsala, že se dívence na hrudi objevil křížek, který nikdy nezmizel. Už v raném dětství pocítila touhu plně náležet Bohu. Brzy se stala členkou “čestné stráže”, sdružení sloužícího při každodenní eucharistické adoraci. Posléze vstoupila do třetího řádu františkánek.  14. července roku 1911 při modlitbě uslyšela Hedvika hlas, který jí říkal, že se má stát obrazem jeho utrpení. Na těle sardské dívky se objevila stigmata. Sama popsala událost takto:

“Jednoho dne jsem při modlitbě upadla do vytržení. Ukázal se mi Ježíš a řekl: “Chceš trpět?” Odpověděla jsem: “Ano, Pane, pro tvou lásku chci mnoho trpět, mnoho!” V tu chvíli se mi Ježíš ukázal v podobě kříže, z jeho ran vycházely paprsky světla a tyto paprsky mi zranily ruce, nohy, hlavu a bok. Pocítila jsem na všech zraněných místech takovou bolest, že jsem celé hodiny zůstala ležet na zemi. Pak jsem procitla a uviděla jsem, že rány trochu krvácejí, a nesmírně bolelí. Bylo mi 29 let.”

Stigmatizovaných světců a světic známe asi 350, připomíná kardinál Becciu:

“Kdo se totiž nechá pohltit a uchvátit duchem modlitby a lásky k Bohu, dochází k jakémusi připodobnění Ježíši Kristu, a tehdy mu Ježíš dává takovýto dar. Chtěl bych však zdůraznit jednu důležitou věc. Hedvika o tom neběžela všem vyprávět, nemluvila o svých stigmatech, zakrývala je. Věděl o nich pouze zpovědník.”

Jak Hedvika zapsala do svého deníku, Ježíš žádal, aby své utrpení obětovala za vykoupení duší, zejména vojáků všech politických konfliktů, a za pád ateistického komunistického režimu v Sovětském Rusku. Život prosté sardské dívky se tak prolnul s tragickými kapitolami 20. století:

“Velké dějiny jsou utvářeny malými příběhy. Maličcí hluboce ovlivňují dějiny, to je logika evangelia. Ti, s nimiž se za života nepočítá, se stávají centrálním bodem. Stalo se to tak s Marii, kdo ji za jejího života znal? A nyní je uctívána ve všech koutech země. Jsou to dějiny, které utváří Bůh a které buduje prostřednictvím nepatrných, jež na Něho spoléhají. Je skutečně pozoruhodné, že si vzala k srdci touhu obětovat se za obrácení Ruska a za utrpení vojáků. Musíme si uvědomit, že prožila dvě války. A v roce 1917 také vidíme ve Fatimě P. Marii, která žádá o modlitby za obrácení Ruska a za ty, kdo se nechávali vést falešnými a protikřesťanskými ideologiemi.”

Život Hedviky Carboni doprovázely další nadpřirozené jevy. Byla spatřena při levitaci, ve viděních rozmlouvala s Ježíšem a Marií a s mnoha světci, byla sražena démonem. Nezvyklé události nemohly uniknout jejímu okolí a vyústily v roce 1925 v zahájení kanonického procesu, vyvolanému hlasy těch, kdo ji považovali za podvodnici.

“Právě v těchto okamžicích se ukazuje velikost duše. Pokud se jí zmocní pýcha, hrdost, je to konec, protože se vzbouří a nepodvolí. Pokud ovšem cítí, že všechno přichází od Boha, prožije s jasnou myslí také tyto strašné chvíle. A tak tomu bylo rovněž s Hedvikou.”

Hedvika Carboni zemřela 17. února 1952 v Římě, kde žila již od roku 1938. Beatifikační proces byl zahájen římským vikariátem v roce 1968 a posléze obnoven na základě nových norem v roce 1999. 7. listopadu 2018 papež František schválil vyhlášení dekretu o nevysvětlitelném uzdravení na její přímluvu. Od letošního května jsou tělesné ostatky dnes již blahoslavné Hedviky Carboni uloženy v kostele sv. Jiří v Pozzomaggiore na Sardinii.

(job)

15. června 2019, 13:13