Otazníky na „synodální cestou“ německé církve

Německá "synodální cesta" má začít již v září a prostřednictvím debat za účasti světských grémií a externích odborníků se chce zabývat otázkami jako je rozdělení moci v církvi, smysl celibátu a možnosti změn v ka  tolické sexuální etice. Z Berlína telefonuje korespondent Vatikánského rozhlasu Tomasz Kycia:

„Již po zakončení plenárního zasedání episkopátu kardinál Reinhard Marx řekl, že navzdory bouřlivé a kontroverzní debatě biskupové ideu „synodální cesty“ jednohlasně schválili. Podle portálu kath.net se nicméně „někteří biskupové zdrželi hlasování“.

Kardinál Rainer Maria Woelki se vyjádřil kriticky o jednostranných reformách. V článku pro stránky Die Tagespost napsal, že „ti, kdo uvnitř církve i mimo ni energicky naléhají na zdobrovolnění celibátu, nový pohled na homosexualismus, kněžství žen a všeobecné akceptování mimomanželské sexuality zatím neodpověděli na otázku, proč u německých protestantů, kteří již toto všechno mají, není situace lepší.“ Kardinál Woelki konstatoval, že se příliš rychle zapomnělo na apel papeže Benedikta XVI. „na odsvětštění“ církve v Německu.

Na stránkách téhož deníku hájil kněžský celibát kolínský pomocný biskup Dominikus Schwaderlapp, a v deníku Aachener Zeitung cášský biskup Helmut Dieser přesvědčoval, že celibát není věcí donucení, nýbrž „charismatem, biblickou formou života a následování Ježíše.“

Pasovský biskup Stefan Oster v rozhovoru pro Passauer Neue Presse řekl, že „celibát je formou života, kterou si zvolil Ježíš a proto je velkým pokladem, za který stojí za to bojovat“, dodal nicméně, že nenáleží k pokladu víry a lze o něm diskutovat. Jinak je tomu s otázkou katolické sexuální etiky. Jak v citovaném rozhovoru, tak i v dlouhém textu na své internetové stránce zdůraznil, že tato otázka se týká celé všeobecné církve a nemohou o ní rozhodovat němečtí biskupové. Vyjádřil přesvědčení, že „papež Jan Pavel II. nám ve své Teologii těla představil učení odpovídají aktuálnímu poznání o člověku.“ Podle pasovského ordináře bychom se měli rovněž ptát, „proč to, co bylo dříve hříchem, nyní už hříchem není, a dokonce tomu lze žehnat.“

Dodává z Německa náš korespondent Tomasz Kycia.

George Weigel: Útoky na celibát jsou projevem cynismu

Návrh řešit na německé půdě problémy celé církve kritizoval v otevřeném listu kardinálu Marxovi také katolický intelektuál George Weigel. „Církev v Německu, zemi mých předků, umírá. Připodobňování se liberálnímu protestantismu jí oživení nepřinese, protože je ve stavu agónie, konstatuje tento publicista a autor nejznámější biografie Jana Pavla II. v reakci na ohlášený synodální proces v Neměcku.

George Weigel připomíná, že podobnou cestou se před lety vydala anglikánská církev a dnešním výsledkem je naprostý rozklad. Americký intelektuál polemizuje také s útoky na kněžský celibát halený do boje se zneužíváním. Podle něj jde o projev cynismu. Kdyby měl být celibát důvodem zneužívání v církvi, museli bychom ve stejné logice konstatovat, že manželství je důvodem zneužívání v rodinách. Weigel připomíná, že protestantské komunity, v nichž celibát neexistuje, mají stejné problém se zneužíváním jako katolická církev.

Za stejně nepodložené považuje George Weigel tvrzení, že církev se zatím dostatečně nevěnovala významu sexuality v lidském životě. Znamená to snad – ptá se rétoricky – že Teologie těla od Jana Pavla II. nebyla ještě do němčiny přeložena? Patrně však přeložena byla, avšak je příliš obšírná a složitá na to, aby si  ji němečtí katolíci mohlil vzít za svou – dodává s neomaleností anglického humoru George Weigel.

Podobnou smečí reaguje také na problémy, které mají dnes němečtí biskupové se sexuální etikou. Podle Weigela plynou z prostého faktu, že již mnoho let, přinejmenším od doby encykliky Humanae vitae, rezignovali na hlásání toho, co v této věci učí církev.

(job)