“Jsme zkrátka tady” - říká k úloze křesťanské komunity v Maroku
Otec Stachera, působící v Severní Africe téměř dvacet let, vysvětluje, že křesťané jsou tolerovaní, ale nemají plná občanská práva. Katolickou komunitu v Maroku tvoří převážně zahraniční pracovníci, studenti ze subsaharské Afriky a migranti, říká pro Vatikánský rozhlas polský františkán:
„Církev v Maroku tvoří především lidé, kteří sem přijíždějí. Místní obyvatelé nesmějí přestoupit na křesťanství. Proselytismus je zakázán zákonem i ústavou. Za hlásání evangelia hrozí vězení. Apostaze se trestá pokutou nebo vězením. Ale především společnost vůbec nebere v úvahu, že by někdo z místních kruhů mohl opustit muslimskou víru. Proto jsou dnešní křesťané především lidé přijíždějící za prací. Maroko se svižně rozvíjí, je tu mnoho podniků a fabrik. Zajímavé je, že Francouzi a Španělé, kteří tu pracují, se často přibližují církvi. Blízkost islámu jakoby v nich vyvolávala vnitřní volání po Bohu v jejich životě a přicházejí do kostela. Existuje také podzemní marocká církev, tvořená převážně protestanty. Jsou poměrně agresívní ve vyhledávání adeptů. Katolická církev to neakceptuje. My lidi doprovázíme, respektujeme zákony této země a zkrátka tu jsme. Jde o proces bytí s lidmi. Každý má svoji cestu.“
Otec Stachera zdůrazňuje, že posláním církve v Maroku je především dialog života a díla milosrdenství. Téměř při každém kostele v této zemi se organizuje pomoc pro děti ulice, nemocné, chudé a migranty.
„Církev vede školy mimo jiné pro postižené a hluchoněmé děti, ale také psychiatrickou nemocnici. Velmi ceněné je centrum pro dívky ohrožené prostitucí. Policie přiváží děvčata z disfunkčních rodin nebo přímo z ulice a svěřuje nám je. Při nejstarším kostele v Tangeru vedou Misionářky lásky dům pro těhotné ženy a matky v těžké situaci. František navštíví také centrum sester vincentek, kde sestry vedou zemědělskou školu a spravují nemocnici pro ty, kdo utrpěli těžké popáleniny, jedinou toho druhu v celém Maroku. Při každé františkánské misi působí také výchovná centra, všechno ve spolupráci s muslimy. Církev spravuje také 12 učilišť pro muslimy. Ředitelem je biskup, ale veškerý personál a všichni žáci jsou muslimové. Sledujeme oficiální program výuky, ale vdechujeme mu křesťanského ducha. Je to dialog milosrdných skutků a tímto způsobem je evangelium předáváno životem, a nejenom slovem.“
Otec Symeon Stachera zdůrazňuje, že díky pouti papeže Františka začínají muslimové zjišťovat, že křesťanství bylo v této zemí dávno před tím, než vznikl islám. Slouží tomu mimo jiné výstava zorganizovaná ministerstvem kultury na téma přítomnosti křesťanů v Maroku, dodává polský františkán.
(job)