Před 125 lety se narodil sv. Maxmilián Kolbe

Johana Bronková - Vatikán

Polští biskupové vybídli své věřící k hlubšímu prožití tohoto výročí a poukázali na osobnost sv. Maxmiliána Kolbeho jako na vzor věrného vyznávání Krista:  „Arcibiskup Wiktor Skworc, jako předseda pastorační komise polského episkopátu, vybízí k prohlubování duchovní cesty otce Maxmiliána a k objevování jeho spisů. Samotný jeho život je zjevením milující tváře církve a znamením bratrské lásky,“ uvedl mluvčí polského episkopátu.

Otec Maxmilián Kolbe, občanským jménem Rajmund Kolbe, se narodil 8. ledna 1894, v rodině jejíž předkové z otcovy strany přišli z Čech za prací do okolí Lodži, která v tehdejším rozděleném Polsku patřila Rusku. Spolu se svými třemi rodnými bratry vstoupil mladý Rajmund k františkánům, přijal jméno Maxmilián, k němuž po věčných slibech v roce 1914 připojil také jméno Maria. Na Papežské gregoriánské univerzitě získal doktorát z filosofie a posléze na františkánském Serafiku také z teologie. Kněžské svěcení přijal v roce 1918 v Římě a svou první mši svatou sloužil v kostele S. Andrea delle Fratte, kde se loni 29. dubna slavilo její sté výročí.

Již za svých římských studií založil se svými spolubratry v roce 1917 společnost Rytířů Neposkvrněné (Militia Immaculatae) a po návratu do Polska začal v Krakově vydávat katechetický měsíčník „Rytíř Nepokvrněné“, jenž záhy získal nesmírnou popularitu. První číslo vyšlo v pěti tisíci exemplářích a v roce 1938 dosáhl milionu výtisků.

V roce 1927 založil u Varšavy klášterní městečko Nepokalanów, které se ve třicátých letech se svými více než 700 členy mělo stát největším klášterem na světě. Tam také přenesl centrum své stále se rozrůstající vydavatelské činnosti, která se neomezovala pouze na náboženská témata, ale dotýkala se také sociálních, politických a kulturních otázek. Otec Kolbe se však nezabydlel ve svých úspěšných dílech v Polsku. Misijní horlivost ho dovedla do Japonska, kde v letech 1931-35 pracoval v Nagasaki. Založil tam paralelní Nepokalanów a japonskou verzi „Rytíře Neposkvrněné“. Pro klášter zvolil místo na svahu jedné z hor za městem, která jej o čtrnáct let později, po svržení atomové bomby na město, zaclonila před tlakovou vlnou.

Po návratu do Polska v roce 1936 prosadil otec Kolbe zřízení rádiové stanice se sídlem v Nepokalanowie. Mnohotvárnou činnost a překotný rozvoj kláštera ukončila nacistická okupace. Otec Kolbe byl poprvé zatčen hned v září roku 1939. Druhé uvěznění v zimě 1941 předznamenalo začátek jeho křížové cesty. 28. května 1941 se dostal do koncentračního tábora v Osvětimi. Vedle prací v lágru tajně sloužil jako kněz pro své spoluvězně; z té doby se po něm zachoval malý mešní kalich a růženec. Hodina nejvyšší oběti otce Kolbeho nadešla 29. července 1941, kdy nabídl svůj život výměnou za milost pro svého spoluvězně Franciszka Gajowniczka, otce rodiny, který měl zemřít spolu s devíti dalšími v rámci represí za útěk jednoho z vězňů. Na věčnost odešel 14. srpna, po injekci, jejíž jed ukončil život odsouzenců.

Maxmiliána Maria Kolbeho blahořečil 17. října 1971 papež Pavel VI. a mezi svaté jej 10. října 1982 započetl Jan Pavel II. Připomeňme, že celu smrti otce Kolbeho navštívil při své návštěvě Polska 29. července 2016 také papež František.