Znamení – první film o eucharistických zázracích

Hodinový film nazvaný „Znamení“ (Segni) mapuje posledních pět eucharistických zázraků naší doby, z nichž dva se odehrály u našich severních sousedů, v Polské Legnici a v Sokulce, další v Itálii, Argentině a v Mexiku. Inspirací k jeho vzniku se stala multimediální výstava, připravená Božím služebníkem Carlem Acutisem, chlapcem zemřelým v šestnácti letech na leukémii. Jeho projekt navštívil všechny kontinenty a byl představen v 10 tisíci kostelech na světě.

Jak říká režisér filmu Matteo Ceccarelli, zázrak je znamením, z něhož se rodí otázky důležité pro víru a křesťanství.

„Čím je skutečně zázrak pro věřícího? Představuje především svědectví. Je čímsi, co zůstává trvale přítomné. Tak jako v případě hořčičného zrnka, o němž Ježíš říká, že padne do země a vyroste z něho velký strom, s větvemi, jimiž je křesťanství. Zázrak není něčím, co by se nám zcela vymykalo, ale něčím, co dovoluje přiblížit se víře, poznat ji poněkud jiným způsobem. Skutečný zázrak pak nastává v životě každého z nás. Je to znamení, které neseme ve svých srdcích.“

Režisér si ve filmu klade otázku, co změnily eucharistické zázraky v životech lidí, kteří se stali jejich svědky, a jak reaguje na tyto nezvyklé jevy věda. Pro mnoho kněží zázrak otevírá nový způsob komunikace s věřícími. Reálná přítomnost skrytá ve znameních se stává jakoby silnější, věrohodnější. Režisér směřuje ve filmu také k setkání víry a vědy. Neurofyziologové a patologové zkoumaly části lidských tkání, které ulpěly na tkaninách, jež se dostaly do kontaktu s eucharistickými způsobami. Metody bádání jsou podobné těm, které se uplatňují v kriminalistice při zkoumání stop po zločinu. Hovoří italský kardiolog Franco Serafino:

„Dotýkáme se hranic vědy a víry. Obě se navzájem stýkají. Na jedné straně představují jakési v sobě uzavřené kruhy. Může se zdát, že v případě zázraků se věda zabývá tím, co nenáleží do její kompetence. Píši o tom v knížce, kterou jsem nedávno publikoval v Itálii. Musím říci, že zázraky nám z vědeckého, čistě lékařského pohledu mnoho říkají, ale důležité a zajímavé je také konstatování, že zázraky se před vědou schovávají, ukrývají se. Věda musí sama sebe cenzurovat. Pravděpodobně je to vůle nebes: na jedné straně neumenšovat poznávací schopnosti člověka, ale také na druhé straně nerušit ani neponižovat víru. Eucharistie je přece předmětem víry a nikoli objektem bádání prostřednictvím vědy a techniky.“ – dodává italský kardiolog.

(job)