Papež František obdržel relikvie Marie Kathariny Kasperové
Jak Vatikánskému rozhlasu vysvětlil Matthias Theodor Kloft, frankfurtský profesor církevních dějin, na konci července předali ve Vatikánu poslové z limburské diecéze relikviář s úlomkem žeberní kosti, který byl použit už při blahořečení Matky Katheriny v roce 1978.
Maria Katharina Kasperová založila v 19. století ve Westerwaldu, tedy na území německého Středohoří, kongregaci Chudých služebnic Ježíše Krista, známých také jako darnbašské sestry.
„Na Kateřině, která později přijala jméno Maria, je zvláštní to, že na rozdíl od zakladatelek jiných řeholních společenství z devatenáctého století, pocházela z nižší společenské vrstvy. Jako dcera z chudé rolnické rodiny by byla vlastně sama potřebovala někoho, kdo by se jí ujal. Název kongregace se odvozuje z toho, co by její zakladatelce jinak bylo předurčeno – tedy stát se služkou na statku anebo ve městě.“
Už jako mladá žena Katharina poznala těžký život mladých dívek na venkově, vysvětluje dále německý profesor. Westerwald byl tehdy jednou z nejchudších oblastí celého Německa. Staré německé přísloví:
„Učitele, kněze a bazalt, to nám dává Westerwald“ dokazuje, že německé Středohoří se jen obtížně slučovalo s výkonným a výnosným zemědělstvím. Mnozí obyvatelé z kraje odešli a, jak to bývá, zůstali ti nejchudší. Je proto zajímavé, že sestry se posléze vydaly za emigranty do USA.“
Katharina, aniž by čekala na pomoc odjinud, začala s návštěvami starých a nemocných lidí, péčí o děti a vzděláváním nemajetných dívek. V pětadvaceti letech založila spolu se čtyřmi ženami v rodném Dornbachu zbožný spolek, o jehož angažovanosti se doslechl až limburský biskup Peter Joseph Blum, který roku 1851 napomohl k ustavení „Společenství chudých služebnic Ježíše Krista“. Ještě téhož roku mohla Katharina se svými družkami složit do biskupových rukou řeholní sliby ve farním kostele obce Wirges. Ke komunitě se připojovalo stále více mladých žen – také proto, aby unikly drásavé chudobě německého venkova. Pouhých patnáct let od svého vzniku tak dornbašské sestry otevřely první domy ve Spojených státech a o dalších pět let později (1871) kongregaci schválil Svatý stolec. Jako generální představenou potvrdil Matku Katharinu. Když na sklonku 19. století umírala (2.2.1898), čítalo společenství 1725 řeholnic ve 193 domech.
Na svatořečení Marie Kathariny Kasperové přijede do Říma půldruhého tisíce poutníků z limburské diecéze a dornbašské sestry z celého světa. Pouť vykonají pod mottem „Podněcována Božím duchem“, které vystihuje silný duchovní život budoucí světice. Chudé služebnice Ježíše Krista shrnují život své zakladatelky velice stručně: „Naslouchala a konala“. A tuto jednoduché životní heslo chtějí přinést také do Vatikánu k papeži Františkovi.
(jag)
