Beta verze

Cerca

Vatican News
Ilustrační foto Ilustrační foto 

YOUCAT nyní také pro rodiny

YOUCAT for KIDS, mladší bratr žlutého Katechismu katolické církve pro mladé (YOUCAT), který 1. srpna vyšel v německém vydání, se přístupným jazykem obrací k dětem ve věku od osmi do dvanácti let. Na necelých dvou set padesáti stranách v již zavedeném stylu otázek a odpovědí zpřístupňuje základní pravdy katolické víry, přičemž rodičům v postranním sloupci nabízí ke konzultaci další literaturu jako podklad k rodinným rozhovorům o víře.

Text doplňují svědectví světců či sportovců, rozšířené informace pro rodiče a dvanáct uměleckých děl významných umělců. Jako vždy jej osvěžují komiksové ilustrace a všudypřítomné kreslené postavičky. Autoři dětského YOUCATu pak další doprovodný materiál zpřístupnili na speciální webové stránce.

“Jsme přesvědčeni o tom, že rozhodujícím místem, kde se předává víra, není školní učebna a dokonce ani kostel. Možná je to spíše koutek v dětském pokoji, plážový koš na mořském břehu, zahradní lavička anebo pelest dětské postele”, píše v úvodu ke knize autorský tým, pocházející z Rakouska a Německa, který rodiče nabádá, aby si dané téma nejprve sami pročetli a promysleli a poté nad ním zapředli rozhovor se svými ratolestmi. Proč ale vyšel zvláštní Katechismus pro děti? Na to Vatikánskému rozhlasu odpovídá jeho hlavní redaktor, Bernhard Meuser.

“Nápad vznikl už v roce 2012 při setkání s Michaelem Scharfem, který je ve vídeňské arcidiecézi odpovědný za pastoraci dětí a mládeže. Je to velice charismatický kněz, který mimo jiné pracuje například s loutkami, dokáže se velmi dětem přiblížit a s velkou láskou jim předávat víru. Přišel za mnou a povídá mi: Člověče, potřebujeme nutně srozumitelný katechismus pro prvokomunikanty. To byla první jiskra, ke které se pak přidaly další, až jsme se odvážili k tomuto projektu, který byl opravdu skvělý.”

Dětský katechismus pojednává témata, která si dětí nosí v sobě. “Odkud se vzal svět? Jak bychom v něm měli žít? Co se děje po smrti?” Jak jste tyto velké otázky malých dětí rozřešili?

“Musím vám povědět, jak to celé vzniklo. Mohli jsme sehnat pár chytrých teologů, kteří by vypracovali krásné odpovědi na dětské dotazy, například na ten: Co se děje s babičkou, když umře? A pak jsme to mohli vydat jako knihu – ale právě to jsme udělat nechtěli. Záleželo nám na co největší účasti mnoha lidí, a proto jsme se opakovaně vždy na pár dní setkávali. Zvali jsme k tomu rodiče, studenty a děti a chtěli jsme odpovědi hledat společně. Polož otázku a pak se podíváme na to, co kdo řekne, když se ho dítě zeptá: Co je teď s babičkou, kde teď vlastně je? Odpověď se vám totiž může vyvést stejně tak dobře anebo stejně tak špatně jako rodičům, které dítě s takovou otázkou překvapí. Právě v tom spočívá jádro naší knihy – věříme, že předávání víry se zcela rozhodující měrou odehrává na osobní rovině, tam, kde se dítě s rodičem skutečně dobře a hluboce vpraví do rozhovoru. K tomu jsme chtěli nabídnout pomocnou ruku…”

Také dětský katechismus z dílny YOUCATu oživují nepřehlédnutelné kreslené příběhy. Jakou roli hrají tyto prvky v předávání víry?

“Zcela zásadní. Když jsme kdysi pracovali na mládežnickém katechismu, úplně náhodou jsme narazili na Alexandra von Lengerka. Někdo nám ho doporučil jako ilustrátora křesťanských postaviček. Jako vydavatel jsem z toho zrovna nebyl unesen, ale nakonec jsem se dal strhnout a ukázalo se, že to byl skutečně šťastný tah, protože dnes se YOUCAT čte ve dvaasedmdesáti jazycích po celém světě. I v nejodlehlejších oblastech Sahelu katechisté pracují s touto knihou a všude vychází najevo, že se mladým lidem ty postavičky líbí. Když si otevřete YOUCAT for KIDS, na co padne dětem nejdřív zrak? Na dvě veselé figurky, Lilli a Boba, kteří provozují všelijaké nezbednosti, ovšem vztahující se k tématu. Například stojí na kostelním pilíři a cucají lízátko. To se samozřejmě nedělá a v dětech to hned vyvolá otázku, co se to tam děje. Rodiče tak mají možnost rozvést rozhovor o víře, o tom, proč jsme vůbec v kostele jiní, než venku na ulici. A tak se ilustrace stává bodem, ve kterém se děje něco napínavého. Vedle ní pak stojí jasná otázka a jasná odpověď, pod kterou se církev může podepsat. Na okraji stránky rodiče najdou pěkné a důležité odkazy, aby získali ještě vyšší kvalifikaci na krásné věroučné rozhovory se svými dětmi.”

Co vám řekli děti a rodiče, na kterých jste katechismus před vydáním testovali?

“Tady se musím vrátit ke vzniku celého projektu. Postupně jsme totiž zjišťovali, že bude třeba také kniha pro rodiče, jinak nebudou ničemu rozumět. Budou před sebou mít veselý svazek pro děti, nad kterým budou bezmocně stát, aniž by věděli, jak odpovědět, když je zasáhne dětská otázka. Nakonec jsme ale rozhodli, že zůstaneme u jediného díla, kde, jak už jsem řekl, rodiče najdou postranní odkazy. Tím se dostává do chodu společný proces, aby se neučily jen děti a rodiče nebyli ti chytří. Děti svým rodičům kladou nějakou výzvu a rodiče se od nich učí. V rozhovoru pak vzniká cosi nového a krásného – vědomí víry, přesvědčení o víře a radost z víry”.

uzavírá v rozhovoru pro německou redakci Vatikánského rozhlasu publicista Bernhard Meuser, který vedl redakční tým právě vycházejícího Katechismu katolické církve pro děti.

(jag)

17. srpna 2018, 15:36