Beta verze

Cerca

Vatican News
Ikona Světového setkání rodin Ikona Světového setkání rodin 

Papež František: Modleme se za rodiny celého světa

„V Dublinu dnes začíná Světové setkání rodin. Spojme se v modlitbě za rodiny celého světa, zejména za ty v tíživých situacích“, těmito slovy pozdravil papež František na sociálních sítích rodiny ze 116 zemí, které se sjely do irského hlavního města. Deváté světové setkání rodin, které o víkendu vyvrcholí rodinným festivalem za papežovy přítomnosti a nedělní liturgií v městském parku, bude dnes večer zahájeno v šestadvaceti irských diecézích.

Inaugurace se koná na různých místech – od soukromých domovů přes katedrály po veřejná prostranství pod širým nebem – a v různých, většinou večerních časech, avšak pod společným jmenovatelem, kterým se stala modlitba nazvaná „Společně s Kristem“ („Le chéile le Críost”). Jak čteme na webu Světového setkání, jedná se o ekumenickou modlitbu, která shromáždí celou církev jako rodinu složenou z mnoha rodin. Souběžně s večerní modlitbou v katolických katedrálách se na celém ostrově rozezní rovněž zvony všech dalších křesťanských kostelů.

Od středy do pátku pak bude v dublinské aréně probíhat pastorační kongres s bohatým programem, nabízejícím více než šedesát workshopů a kulatých stolů. Vystoupí na nich téměř tři stovky přednášejících převážně z anglofonních zemí, které papež František požádal, aby rodinám poskytli možnost k prohloubení apoštolské posynodální exhortace Amoris laetitia. V rámci pastoračního kongresu nebude chybět také zvláštní program pro děti a dospívající. Světové setkání rodin organizuje, ve spolupráci s irskou církví, vatikánský Úřad pro laiky, rodinu a život, jehož sekretář, otec Alexandre Awi Mello, se pro naše mikrofony svěřil se svým očekáváním:

„Dublinské setkání je pro náš úřad jednou z nejdůležitějších událostí. Všichni očekávají papežovo vystoupení a to, co při něm vysloví. Bude to jistě chvíle, která povzbudí rodiny k životu podle církevní nauky. Jsem si jistý, že účast na Světovém setkání bude velmi radostná – na pastorační kongres se zapsalo více než 35 tisíc lidí a na závěrečné mši svaté s papežem Františkem se jich očekává více než půl milionu. Doufám, že rodiny po návratu z Dublinu oživí rodinnou pastoraci v místních církvích díky katechezím o apoštolské exhortaci Amoris laetitia. Setkání bude příležitostí k velmi široké reflexi o tomto dokumentu, který je chartou rodiny. Svatý otec nám jistě poskytne ještě další impulsy k pastoraci rodin v různých zemích.“

Úřad pro laiky, rodinu a život vznikl v rámci reformy římské kurie právě před dvěma lety (15.8.) papežským dokumentem formou motu proprio „Sedula Mater“. Mezi jeho nově jmenovanými členy byla také podsekretářka, profesorka práv Linda Ghisoni:

„Účast na dublinském setkání pro mne má dvojí význam – přijela jsem jednak s rodinou, jako manželka a matka, a také jsem tu pracovně. Jako rodina očekáváme, že zažijeme společenství a sdílení s rodinami z celého světa, což se vlastně příliš neliší od pracovního očekávání. Přála bych si totiž, aby se jednalo o církevní událost požehnanou Pánem, kde by v centru nestála mediální agenda vedená vnějšími faktory, nýbrž rodina jako reálný zdroj, místo krásy a radosti pro její členy, ale také pro církev a společnost.“

říká podsekretářka vatikánského úřadu, který organizuje Světové setkání rodin v Irsku. Co mohou dát rodiny dnešní sekularizované západní společnosti a co od nich mohou přijmout kněží a církev? Na to Vatikánskému rozhlasu odpovídá o. Francesco Pesce, autor jednoho z četných komentářů k apoštolské exhortaci Amoris laetitia (Una lettera d´amore. L´Amoris leatitia letta in famiglia, ed. Dehoniane):

„Myslím, že o tom vypovídá titul Světového setkání rodin – „Evangelium rodiny, radost pro tento svět“. Jakoby chtěl rodiny nasměrovat do služby světu. Neměli bychom se zabývat odtažitostí světa vůči víře a rodinám, nýbrž možností, jak něco vybudovat. Myslím, že už prožitek takovýchto hromadných setkání k tomu povzbuzuje a pro rodiny se stává příležitostí ke vzájemné podpoře a utváření společenství. Když vyjdeme ze skutečnosti, že jsme dnes všichni propojeni, můžeme takříkajíc zdomácnět ve světě a uvažovat o tom, jak „bydlet také mimo zdi vlastního domu“, jak říká Amoris laetitia (276). Co se týče mé kněžské zkušenosti, od rodin trvale přebírám konkrétnost života a možnost, jak skládat účty z vlastního lidství. Dále mne učí trpělivosti v čase, uskutečňování reálných kroků a tomu, abych se měl rád takový, jaký jsem. Totéž rodiny nepochybně předávají celé církvi a myslím zejména na onen známý princip: „Čas je nadřazen prostoru“, který mohou církev naučit“.

uvedl předseda Centra pro rodinu severoitalské diecéze Treviso.

(jag)

21. srpna 2018, 14:26