Beta verze

Cerca

Vatican News
2018-01-31 Monaci abbazia scultura Sousoší mnišských postav. 

Nespekulujeme nad tím, zda se to vydaří

Čtyři mniši ve východoněmecké diaspoře – už téměř dva roky žijí cisterciáčtí bratři z rakouského kláštera Heiligenkreuz v braniborském Neuzelle.

V září se jejich komunita oficiálně změní na převorství a učiní tak první krok na dlouhé cestě k opatství. Vatikánský rozhlas vás zve na návštěvu do barokní perly Braniborska, která letos slaví 750 let od založení…

Na začátku byl pokus. Může vůbec klášterní život fungovat ve východoněmecké diaspoře? V létě roku 2016 se tak čtveřice cisterciáků z kvetoucího Heiligenkreuzu vydala do kdysi kvetoucího Neuzelle. Nyní to vypadá tak, že se pokus vydařil, protože zhořelecké biskupství na jaře potvrdilo, že od 2. září se z barokního kláštera na řece Odře stává převorství a může přijímat další bratry. Ti stávající ve svých bílo-černých hábitech působí na malém místě poblíž polských hranic skutečně nápadně. Takové ošacení už tu dlouho nikdo neviděl, protože řeholní společenství při barokním poutním kostele bylo rozpuštěno před dvěma sty lety. Na konci celého procesu by se z Neuzelle v ideálním případě mělo stát opatství, prozatím se však musí spokojit s vysláním šesti zakládajících mnichů z mateřského kláštera, který se tak rozroste o v pořadí desátou fundaci od svého založení roku 1133. Novým převorem bude jmenován o. Simeon Wester.

“Jdeme do toho úkolu s velkou nadějí a radostí a nespekulujeme nad tím, jestli se to vydaří. Člověk přece také nevstupuje do manželství od začátku s tím, že by mohlo zkrachovat…”

Teprve před nedávnem bylo na jiném konci Německa – v trevírské diecézi – zrušeno cisterciácké opatství Himmerod (2017), kde řeholníci sloužili prací a modlitbou nepřetržitě po téměř devět století. O to více udivuje založení nové komunity vprostřed východoněmecké diaspory. S nápadem přišel biskup Wolfgang Ipolt, který ve své zhořelecké diecézi má pouhá tři procenta katolíků. Kostel a klášter v Neuzelle jsou také pro něj osobně důležitým místem, protože zde obdobně jako mnozí kněží z bývalé NDR absolvoval část své formace.

“Neuzelle je totiž naším poutním místem a vždy bylo duchovním střediskem diecéze, přičemž nejvíce hmatatelné to bylo právě až po druhé světové válce. Považoval jsem proto za důležité, aby se toto místo vnitřně a duchovně naplnilo novým životem. Kdo zde nějaký čas prožil, ví, jaké vazby na Neuzelle mají mnozí kněží, kteří dnes slouží ve východoněmeckých diecézích. Byli se tu podívat a vše velmi pozorně sledují.”

uvedl pro naše mikrofony. Klášterní život v Neuzelle se zatím odehrává v provizoriu; mniši bydlí na faře spolu s místním farářem. Do klauzury se odeberou nejprve za dva roky, až bude dokončena přestavba jedné z kancelářských budov, kde vzniknou jejich cely. Státní správa barokního kláštera se postarala o vnější renovaci, zatímco zhořelecké biskupství hradí vnitřní přestavbu. Řeholníci se tak momentálně vyskytují někde na pomezí mezi venkovskou idylou a hlukem staveniště, popisuje otec Simeon.

“Jistě, dlouhá cesta do kláštera bohužel vede ničím, ale když už sem dorazíte, máte před očima klenot, který sice občas ruší stavební práce, ovšem jinak je to skutečná oáza, jak díky architektuře, tak veškerou duchovní atmosférou. Také to zdejší místo vypadá úplně jinak než všechna místa v okolí. A to je přeci něco krásného…”

Cisterciáci se zapojili do výchovy dětí v katolické mateřské školce a vyučují náboženství na škole v Neuzelle. Děti si po dvou letech na muže v černo-bílých hábitech docela zvykly, u jiných obyvatel braniborského maloměsta to možná bude vyžadovat delší čas, svěřuje se bratr Aloysius Maria Zierl, který ve čtyřčlenné komunitě odpovídá za vedení domácnosti.

“Jednou při nakupování ke mně přistoupil muž a když viděl můj hábit, řekl, že se raději bude držet Karla Marxe, protože ten měl pravdu. Odvážil jsem se mu oponovat, že tak zcela úspěšný Karel Marx zase nebyl! Jiné, krásné setkání, se odehrálo cestou na chórovou modlitbu. Šel jsem přes nádvoří a jedno malé děvčátko na mne volalo, jestli jsem jeptiška bez závoje. Řekl jsem mu: No, tak přibližně.”

Ke čtyřem původně vyslaným mnichům přibydou již zanedlouho (20.8.) dva další bratři z Vídeňského lesa. Z Neuzelle však nikdy nebude velké klášterní společenství – mateřský klášter Heiligenkreuz považuje za dostačující kapacitu osmi či devíti řeholníků. Navzdory tomu jistě klášterní život místnímu kraji prospěje, doufá jmenovaný převor Simeon Wester. Ať už je totiž řeč o diaspoře či nikoli, hlad po víře a hledání životního smyslu se v německojazyčných oblastech příliš neliší.

“Musím vám upřímně říct, že jsem tu vedl duchovní rozhovory s takzvanými ateisty, které byly podstatně delší a hlubší než kdekoli jinde. Nedělám si proto vůbec žádné starosti. Otázky, které si lidé kladou, jsou totiž všude stejné, ať už si říkají křesťané nebo ateisté. Dobře víme, jaké vnější fasády se někdy zachovávají v této oblasti.”

uzavírá naši návštěvu v braniborském cisterciáckém klášteře Neuzelle jeho nově jmenovaný převor, o. Simeon Wester.

 

(jag)

18. srpna 2018, 18:27