Římská diecéze zahájila beatifikační proces jezuity Pedra Arrupeho

Pedro Arrupe podobně jako sv. Ignác z Loyoly byl Bask. Narodil se v Bilbao 14. 11. 1907, začal studovat medicínu, roku 1927 vstoupil do noviciátu a v roce 1936 přijal kněžské svěcení. Vzápětí odešel na misie do Japonska, kde působil dvacet let. V Hirošimě 6. srpna 1945 přežil výbuch atomové bomby, a tato zkušenost jej navždy poznamenala. Později svůj přímý prožitek takto popsal: „Jakmile ustal lomoz hroutícího se skla, zdiva a střech, postavil jsem se a spatřil jsem před sebou na dosud stojící zdi viset hodiny, které však stály. Zdálo se, že jejich kyvadlo zkamenělo. Ukazovaly 8:10. Tyto mlčící, nehybné hodiny se pro mne staly symbolem. Explozi první atomové bomby je možné považovat za nadčasovou událost, která přesahuje dějiny. Nemá obdoby, je to zvěčnělá zkušenost, která nekončí tikotem hodin. Hirošima nemá vztah k času, je součástí věčnosti.“

Otec Arrupe byl v roce 1965 na závěr posledního zasedání Druhého vatikánského koncilu, zvolen 28. generálním představeným Tovaryšstva Ježíšova, v jehož čele stál dvacet let, a to v nesnadné době hlubokých otřesů, ke kterým docházelo v církvi i v řádu samotném. V roce 1981 jej záchvat mrtvice zcela paralyzoval, takže zbývající deset let prožil na invalidním vozíku, v mlčení a modlitbě. Zemřel 5. února 1991 a je pochován v římském kostele Jména Ježíš, vedle svých předchůdců. Byl tak prvním generálním představeným, který svůj úřad nevykonával doživotně, jak stanoví jezuitské řádové konstituce. Jeho nástupce, dnes již také zesnulý otec Peter-Hans Kolvenbach SI, jej při pohřební liturgii označil za „inovátora, který otevřel mnoho nových cest, dal impuls novému misionářskému nadšení a novým formám zasvěceného života“.

(mig)