Prof. Marinelli: Ateisté mají s Turínským plátnem problém
Katolíci nemají s Turínským plátnem problémy. Kdyby se ukázalo, že je falešné, jejich víru to nezmění. Problém s touto relikvií mají naopak nevěřící a zastánci ateismu. Pokud je totiž autentické, je obtížné zpochybnit pravdivost historických událostí ohledně Ježíše z Nazareta, včetně Jeho zmrtvýchvstání.
Odkazem na tento výrok kardinála Biffiho komentovala prof. Emanuela Marinelli další senzace kolem Turínského plátna. Jedině tak je podle ní možné vysvětlit důvěřivost a otevřenost některých kruhů pro všechno, co by mohlo zpochybnit autenticitu této relikvie. Jak zdůrazňuje, v pondělí představené důkazy liberpoolských odborníků na soudní lékařství jsou velmi slabé. Tvrdí totiž jen to, že na plátně je příliš mnoho krvavých stop. Na základě simulace provedené na manekýnovi konstatují, že některé jsou na správném místě a jiné nikoliv. Z toho nakonec usuzují, že musely být domalované. Profesorka Marinelli v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas navíc dodává, že výsledky těchto bádání dobře zná, protože byly představeny již před čtyřmi lety. Teprve nyní však došlo k jejich publikaci.
„Příkladem je – podle jejich mínění – skvrna odpovídající ráně v Ježíšově boku. Velka krvavá skvrna na místě, kde byl Ježíš proboden kopím. Co udělali liverpoolští badatelé? Nevšímají si významných výzkumů provedených před 40 lety, kdy se dělaly experimenty na lidských tělech, která – podobně jako Ježíš – podlehla infarktu. Ne, oni si vezmou plastového manekýna, takového, jakého známe z oděvních obchodů, na klacek nasadí houbičku s krví a sledují, jak se krev šíří po úderu do boku manekýna. Tvrdí, že se krev rozpíjí jinak než na plátně a z toho vyvozují závěr o falešnosti plátna. To přece nemohou myslet vážně. To není seriózní vědecký výzkum. Fotografie s manekýnem jsou jen k smíchu.“
Profesorka Marinelli podotýká, že úsilí zpochybnit autentičnost Turínského plátna trvá už řadu desetiletí. Investují se do něj velké peníze. Velmi skandální je také způsob, jakým bylo provedeno datování radiokarbonovou metodou. Nebyla totiž splněna základní kritéria archeologického výzkumu a vzorek byl odebrán z místa, které bylo nejvíce vystaveno kontaktu s vnějším světem, což – jak je zřejmé – může výsledky bádání ovlivnit.
