Ze šlechtičny služebnicí – Francie má novou blahoslavenou

Ačkoli tato prvorozená dcera z majetné šlechtické rodiny pocházela z nedalekého Néracu, blahořečení se konalo na agenském výstavišti poblíž města, kde nová blahoslavená založila řeholní kongregaci marianistek, která dnes působí v šestnácti zemích.

„Některé hvězdy září více, avšak nikoli proto, aby vedle nich ostatní pobledly, nýbrž aby ještě více podtrhly jejich svit“ – takto o své zakladatelce hovoří Dcery Neposkvrněné Panny Marie, které oficiálně vznikly 25. května 1816. Data jsou v životě Marie od Neposkvrněného Početí vůbec důležitá – narodila se necelý měsíc před dobytím Bastily, 10. června 1789, a téhož dne byla pokřtěna. Desátý červen pak každoročně slavila, avšak nikoli jako své narozeniny, nýbrž jako připomínku dne, kdy se v jejím srdci cosi změnilo – křest do něj totiž vtiskl Boží tvář.

„Už do malička toužila po vstupu na Karmel. Navzdory nabídkám ke sňatku se vzdala manželského života a plně se věnovala výuce dětského katechismu, domácím pracem a modlitbě. V roce 1816 otevřela základní školu pro chudé dívky. O rok později, inspirována dnes již blahoslaveným otcem Chaminadem, spolu s několika dívkami složila sliby, a to v soukromé zpovědi a bez jakéhokoli vnějšího obřadu. Společnost Mariiných dcer později uznal diecézní biskup, přičemž Matka představená u nových zasvěcených naléhala na eucharistickou a mariánskou úctu. Sama po období fyzické vyčerpanosti umírá v Adenu 10. ledna 1828.“

Od svých šlechtických rodičů si Adéle osvojila velkodušnost a kázeň, které se projevovaly v jejím duchovním životě. Byla velice vázána na otce, královského důstojníka, který jí z cest přivážel hračky a oblečení, ale velice brzy pochopil, že by dcera dala přednost daru pro chudé. Zdědila od něj energickou a odhodlanou povahu, se smyslem pro discíplínu a odpovědnost. Spolu s matkou Adéle často navštěvovala rodiny v okolí zámku, kterým donášely léky, potraviny i šaty. Tato díla milosrdenství ji poučila, že se nesmí povyšovat kvůli svému šlechtickému původu a vypěstovala její vnímavost, velkorysost a bezvýhradnou lásku k Bohu, dodává kardinál Amato:

„Křestní milost v matce Adéle postupně utvářela sociální ušlechtilost a proměňovala ji v evangelní svatost. Ve svém životě zářila nikoli díky zámožnosti a pozemským statkům, nýbrž hojností křesťanských ctností“.

Jistě je upevnilo také pronásledování katolické šlechty v revoluční Francii. Adélin otec jako příslušník královské gardy musel s celou rodinou odejít do exilu ve Francii a v Portugalsku. Teprve v Adéliných jedenácti letech se rodina vrátila na rodné panství. V pouhých patnácti letech nová blahoslavená založila tzv. Malou společnost, která si kladla za cíl léčit duchovní zlo na francouzském venkově. Sdružení se rozrůstalo a vstoupilo do něj také několik kněží. Jeho členové se vzájemně podporovali v připodobňování Kristově Kalvárii, pátečních meditacích o Pánově smrti a zmrtvýchvstání a sdílení vlastních zásluh. Rozhodující se nicméně stalo setkání s mariánským ctitelem a zakladatelem marianistů, otcem Vilémem Chaminadem, který odmítl přísahat na francouzskou revoluční ústavu a kněžské povolání vykonával pouze tajně. Adéle se rozhodla zasvětit Neposkvrněné a s ještě větším úsilím se věnovala službě chudým a nemocným i výuce katechismu.

„V nepokojné době, jakou byla ta její, znamenala víra mučednictví každodenně nabízeného života a přípravu na prolití krve. Život z víry vyžadoval radikalitu lásky a toto přesvědčení ji stavělo do duchovní dimenze naprosté otevřenosti vůči věčnému životu.“

řekl kardinál Amato o nové francouzské blahoslavené, Marii od Neposkvrněného Početí.

(jag)