Blahořečena paraguayská karmelitka María Felicia od Svátostného Ježíše
Johana Bronková - Vatikán
„Všechno ti dávám, Pane!“ – tak znělo motto, které si zvolila za celoživotní program paraguajská karmelitka María Felicia od Svátostného Ježíše, dnes blahořečená v hlavním městě Asunción. Dívka oddaná charitě, členka Katolické akce a nakonec řeholnice vynikající svým úsměvem i životem prodchnutým láskou až do okamžiku své předčasné smrti v roce 1959, patří ve své vlasti mezi často vzývané nebeské přímluvce. Oslovují ji nejčastěji přezdívkou Chiquitunga, což znamená „maličká“:
„Ve skutečnosti byla veliká v lásce a v oddanosti Ježíši. Za program svého života si zvolila motto „Všechno ti dávám Pane“. V době hlubokých sociálně politických bouří si přála obětovat život Pánu také skrze prolití krve, v mučednictví. Říkala, že je připravena zemřít pro víru. Z její lásky k Bohu vyvěrala nesmírná bratrská láska, spojená s přijetím, pochopením a odpuštěním. Jak v Katolické akci, tak v klášteře byla vždy připravená spolupracovat, pomoci a vycházet vstříc. Byla laskavá a velkorysá k lidem odsunutým na okraj společnosti, ke starým, chudým a nemocným. Někteří svědkové ji přirovnávají k Matce Tereze z Kalkaty.“
Říká o nové paragaguayské blahoslavené prefekt Kongregace pro svatořečení, kardinál Angelo Amato. María Felicia Guggiari Echeverría se narodila 12. ledna 1925 ve městě Villarrica del Espíritu Santo v dobře situované rodině jako první ze sedmi sourozenců. Od raného mládí cítíla polání řídit se cestou evangelijní dokonalosti a odmítala světské projevy patřící k jejímu stavu. Rytmus jejího života se řídil láskou ke Kristu a jeho obrazu v potřebných i navzdory vůli rodičů, kteří považovali její asketický styl života za přehnaný. Poté co politické peripetie přinutily její rodinu k přestěhování do hlavního města, našla jako členka Katolické akce spřízněnou duši v medikovi Ángelu Sauáovi Llanesovi. Spolu s ním pracovala v chudinských čtvrtích a přicházela pomáhat nemocným. Ačkoliv v nich jejich rodiny spatřovaly budoucí šťastný pár, Ángel, syn muslimského přistěhovalce ze Sýrie, se Marii Felicii svěřil s úmyslem stát se knězem. Mladá žena přislíbila, že mu bude v cestě za jeho povoláním nápomocná: „Budu po vašem boku a ve dne v noci se budu modlit a obětovat život za to, abyste mohl být – dá-li Bůh – svatým knězem.“ 1. října 1951 se společně zasvětili P. Marii Neposkvrněné. Ángel o několik měsíců později odjel do Madridu, kde tajně vstoupil do semináře.
Za necelé tři roky, 2. února 1955, María Felicia po pečlivém rozlišování vstoupila na Karmel. Krátce předtím odeslala Ángelovi poslední dopis: „Můj bratře, nasledanou na věčnosti!“ Při obláčce, na svátek Nanebevzetí o rok později, přijala jméno María Felicia od Svátostného Ježíše. Její pozemský život se uzavřel nedlouho po složení slavných slibů. 28. dubna 1959 zemřela na infekční hepatitidu. Bylo jí 34 let:
„Svědkové mluví o nesmírné, přesvědčené víře, vyzařující celou její bytostí, která se projevovala v každodenní poslušnosti, lásce a pokoře… Četba Písma svatého byla pokrmem i zbraní jejího apoštolátu. Modlila se a obětovala za posvěcení kněží. Tato mladá světice nás dnes povzbuzuje k životu ve znamení Boží lásky a lásky k bližním, aby také pro nás byla živá Ježíšova přítomnost lucernou osvětlující naše kroky. Dobrota a svatost křesťanů činí společnost šlechtnější, bratrštější a bohatší v lidství.“
Dodává kardinál Amato k osobnosti dnešní blahořečené. Cestu k beatifikaci sestry Marie Felicie otevřel případ novorozeného Ángela Ramóna, který se narodil se znaky asfyxie a začal dýchat až po 30 minutách - poté co se porodní asistentka obrátila s prosbou o přímluvu na sestru Marii Felicii.
