Beta verze

Cerca

Vatican News
Válka ve Středoafrické republice Válka ve Středoafrické republice  (AFP or licensors)

Když se džihádisté stěhují za lukrativnější zakázkou

Biskup Juan José Aguirre Muñoz M.C.C.J. se narodil před třiašedesáti lety ve španělské Cordobě, ale jako komboniánský misionář strávil většinu svého života v Africe. Na začátku nového tisíciletí byl jmenován na biskupský stolec ve středoafrické diecézi Bangassou, což je území s téměř dvojnásobnou rozlohou České republiky. Před rokem jsme se o něm doslechli, když svým tělem zaštítil muslimy ohrožované křesťanskými milicemi a dva tisíce jich ubytoval na biskupství a v diecézní katedrále.

Jana Gruberová - Vatikán

Pro naše mikrofony vypráví o vleklém konfliktu ve Středoafrické republice, který probíhá pod pláštíkem náboženských zájmů, ale jehož hlavním důvodem je těžba drahých kovů. Církev se ujímá obětí války, nehledě na jejich vyznání, a čelí neustálým výhrůžkám smrti. Před týdnem byl zavražděn jeden z diecézních kněží a před dvěma měsíci vážně zraněn biskupský vikář, potvrzuje mons. Aguirre:

„Prožíváme válečnou situaci, ovšem – v uvozovkách – s nízkou intenzitou, tedy válku, o které se nemluví v novinách, protože ti, kteří by o ní mohli informovat a pořizovat snímky, jako nevládní a jiné organizace, ze střední Afriky jednoduše odešli. Proto neexistuje žádný obrazový materiál – je to zapomenutý konflikt, ačkoli kvůli němu na zem dopadá hodně krve. Tato válka vznikla před pěti lety v severoafrických zemích, kam přišli radikalizované ozbrojené skupiny, placené a formované v zemích Perského zálivu, tedy za petrodolary. Tito žoldáci, nazývaní Seleka, pak přímo z Čadu vstoupili do Středoafrické republiky, kterou doslova zdevastovali. Tvoří čtrnáct ozbrojených band, které si mezi sebou nerozumí, ale hodně škodí. Všechny hledají cenné kovy – zlato, diamanty, kobalt, mangan nebo koltan. Je dobře známo, že kdo dnes kontroluje koltan, kontroluje také války, protože mnohé součástky zbraní, dronů a raket, včetně řízených střel Tomahawk, se vyrábějí z tantalové rudy. Mnohé války v Africe se tak vedou na ekonomickém základě a náboženské spory jsou pouhou zástěrkou, která má odvést pozornost od skutečných zájmů. Proti skupinám Seleka, které začaly zemi před pěti lety rozvracet, povstaly národní skupiny zvané Anti-balaka. Byli to většinou mladí lidé, kteří se ozbrojili, aby národ hájili proti vnějšímu ohrožení, ale pak se také z nich stali zločinci. Teď obě strany bojují proti sobě a obyvatelstvo prožívá skutečně nelehkou a skličující situaci.“

Katedrála ve vaší diecézi je zavřená a vám bylo opakovaně vyhrožováno smrtí...

„Ano, to je součástí našeho života. Jediným interpretačním klíčem k tomu, co prožíváme, je Kalvárie. Tam také Ježíši vyhrožovali smrtí a on zůstal – až do smrti. Nyní tedy my, jeho učedníci, velmi často prožíváme pašije tak, jak je prožíval on. Ujímáme se všech lidí, kteří se ocitli v nesnázích, jsou nemocní anebo utrpěli zranění. V Bangassou jsme se pokusili zachránit dva tisíce muslimů před genocidou – uhájili jsme je a odvedli do katolické misie. Požádali nás, jestli nemohou zůstat v semináři, kde jsou pod naší ochranou a dohledem vojáků OSN. Takže teď máme v semináři dva tisíce muslimů a naši seminaristé museli odjet za studiem jinam. Děláme to všechno, protože to stojí v evangeliu – milosrdný Samaritán se ujal onoho člověka, který ležel na zemi, a neptal se, zda to náhodou nebyl lupič, jestli je bílý anebo černý, nechtěl vidět jeho pas. Prostě se nad ním sklonil a pozvedl ho, jako my bereme každého, ať muslima nebo katolíka. Občas narazíme na islámské extrémisty, kteří vyhrožují smrtí, nedávno zabili jednoho kněze a před dvěma měsíci skoro zavraždili mého vikáře. Ve střední Africe dnes máme radikály, kteří byli vyhnáni ze syrské Raqqy a kteří přes Libyi vstoupili k nám. Rád bych upozornil na tento aspekt, protože radikalizovaní islamisté skutečně hodně škodí v džihádistických skupinách jako jsou Boko Haram, Seleka, samozvaný Islámský stát a další extrémistická hnutí, která všude vznikají.“

Jak to vše dopadá na obyvatelstvo a co pro ně církev dělá?

„Lidé to snášejí a čekají, až bude konec války. Mnozí nemají kde bydlet, protože ozbrojenci ze skupiny Seleka používali jako válečné zbraně také ohně a vypálili velké množství domů. Nadace „Kirche in Not“ nám pomáhá v rekonstrukci celých čtvrtí, ve kterých by se mohly usadit rodiny a kde by s příchodem dětí začala škola – pro muslimské i nemuslimské děti společně. V Bangassou se církev stará o tisíc sirotků – a tyto děti kvůli válce opravdu velmi trpí. Věnujeme se mnoha nemocným v terminální fázi AIDS, pro které musíme navzdory válce neustále hledat léky. A spravujeme čtyři domovy, kterým říkáme „domovy naděje“ pro staré lidi obviněné z čarodějnictví. Poskytujeme jim tam azyl a chráníme je tak před jejich okolím, přece je nemůžeme opustit! Přestože všechny nevládní organizace, specializovaní novináři a další instituce ze střední Afriky odešli, my tu musíme zůstat. Národ, prostí lidé, církev potřebují. Když všichni odcházejí, církev zháší světlo jako poslední...“

Středoafrického biskupa v jeho službě nemálo povzbuzuje trvalý zájem a modlitba papeže Františka...

„Ano, papež František si vybral Středoafrickou republiku, aby tu otevřel Svatou bránu Roku milosrdenství. Jeho návštěva byla nádherná! Vnímáme, že na střední Afriku hodně myslí a modlí se za ni. Je to země, kterou má rád.“

uzavírá biskup středoafrického Bangassou, mons. Juan José Aguirre Muñoz.

26. dubna 2018, 18:15