Ve veronské aréně papež objal Izraelce a Palestince, které sblížila ztráta drahých: Ukončeme války!
Salvatore Cernuzio – Vatican News
Potlesk vestoje, pak ticho, modlitba, slzy, úsměv a objetí s papežem. Ve veronské aréně, posledním dopoledním bodu programu papežovy návštěvy ve městě Verona, se napsala malá kapitola v dějinách této současné doby zmítané konflikty, když ve starobylém amfiteátru zazněla slova Maoze Inona, Izraelce, jehož rodiče byli 7. října zabiti Hamásem, a Azize Sary, kterému válka vzala bratra. Dva podnikatelé, představitelé pracovního stolu na téma ekonomika, ale především zástupci dvou národů, které spolu válčí, se bok po boku chtěli podělit o své svědectví s 12 500 účastníky setkání „Spravedlnost a mír se políbí“, které bylo vyvrcholením celé papežovy návštěvy Verony. Na závěr se vzájemně objali a pak se objali i s papežem Františkem, čímž vyslali do světa signál, jak pravdivá jsou papežova slova, že existuje důvod k tomu, abychom se znovu setkali jako bratři a sestry, a tím je právě společné utrpení, utrpení dvou národů.
Svědectví o míru ze Svaté země
„Je nám velkou ctí být zde, jste mírový vůdce, jsme zde s 12 000 tvůrci míru, přinášíme vám svědectví míru ze Svaté země“, zaznělo na začátku jejich svědectví. „Papeži Františku, jmenuji se Maoz Inon, jsem z Izraele a mé rodiče zabil Hamás... Papeži Františku, jmenuji se Aziz Sarah, jsem z Palestiny a tato válka, izraelští vojáci mi vyrvali mého bratra…“ „Naše bolest, naše utrpení nás sblížilo, abychom vytvořili lepší budoucnost“.
Potlesk ve veronské aréně
Celá aréna na závěr při těchto slovech povstala. Vlajky míru a bílé šátky zavlály a oba muži se chytili za ruce a zvedli je vysoko do vzduchu. Ještě se navzájem objali a po jejich boku pokračoval Roberto Romano z pracovní skupiny pro ekonomiku v přednesu svědectví: „Jsme podnikatelé.... Bez mírové ekonomiky nemůže být mír. Ekonomiky, která nezabíjí. Ekonomiky založené na spravedlnosti. A my se ptáme: jak mohou být mladí lidé podnikateli míru, když místa, kde se formují, jsou často ovlivněna technokratickým paradigmatem a kulturou zisku za každou cenu?“.
V objetí s papežem
František vstal, když k němu oba muži přistoupili. Každého objal a poté se všichni objali společně, přičemž papežova hlava klesla na Maozova a Azizova ramena. Pak velmi silný stisk ruky: Děkuji vám, bratři!
Vůle k míru, projekt pro budoucnost
Všude kolem se ozývaly výkřiky a potlesk, dokud si papež František nevzal slovo, aby komentoval právě prožitý okamžik. „Utrpení těchto dvou bratrů je utrpením dvou národů“, poznamenal. „Nic se nedá říct, nic nelze dodat.... Měli odvahu se obejmout, a to je nejen odvaha a svědectví o touze po míru, ale také projekt pro budoucnost. Vzájemné objetí. Oba ztratili členy rodiny, rodina je kvůli této válce rozbitá“.
K čemu je válka?
K čemu je válka dobrá? zeptal se František. „Prosím, dopřejme si trochu prostoru na ztišení, abychom to vnímali. A při pohledu na objetí těch dvou ať se každý ze srdce pomodlí k Bohu za mír a učiní vnitřní rozhodnutí udělat něco pro ukončení válek“. Ovace se změnily v ticho, tisíce lidí přítomných ve veronské aréně sklonily hlavy, ale pozvedly své prosby k nebi.
Myšlenka na děti
František se znovu ujal slova: „Mysleme na děti, na tuto válku, na mnoho válek, jakou budoucnost budou mít?“. Pomysleme na staré lidi, dodal papež, kteří celý život pracovali na tom, aby tyto dvě země postoupily kupředu, a teď porážka. Historická porážka je porážkou nás všech, poznamenal František. „Modleme se za mír a řekněme těmto dvěma bratrům, aby tuto naši touhu a vůli pracovat pro mír přenesli na svůj lid“.
